Září

1. září 2010 jsme všichni vstávali do nevlídného deštivého dne. V sále kulturního domu však panovala nálada plná očekávání, radosti ze shledání – někdy po dlouhých dvou měsících – nechybělo napětí a tréma, zvlášť u těch nejmenších.

Všichni se rozhlíželi po rekonstruovaném interiéru, slavnostní zahájení školního roku bylo teprve druhou akcí po rozsáhlých úpravách. Při státní hymně nás zradila technika, z úst žáků, kantorů, rodičů i hostů však zazněl přímo chorál oslavující naši zemi. V tradičně koncipovaném projevu se ředitel školy obrátil zvlášť na žáky devátých tříd, nově příchozí děti z Dolních Životic, Litultovic, Lhotky, na nově přistěhovavší se žáky, a především na dvacet pět prvňáčků, jež do prvních lavic přivedli nejstarší žáci. Starosta obce ujistil přítomné o podpoře zřizovatele, největší pozornost vzbudil již hotový projekt víceúčelového hřiště s umělým povrchem, jehož výstavba by měla proběhnout ještě tento školní rok. Tradiční vystoupení „nejodvážnějšího prvňáčka“ mělo tentokrát poněkud neobvyklý průběh. Sice odvážnému, ale poněkud zmatenému Lukáši Beilovi, přispěchali na pódium kamarádsky pomoci Ondra Zahel, Dominik Vícha, Martin Kupka. Dali hlavy dohromady (doslova) a celé kvarteto si pak vysloužilo dlouhý potlesk. Dobrou náladu, se kterou se žáci rozcházeli do tříd, ještě umocnila vystoupení Sborečku a tanečního kroužku Monteráčci.

Poslední dva srpnové dny strávil kolektiv učitelů na dvoudenním výjezdním pobytu v blízkém rekreačním zařízení Holubice. Program byl zaměřen na nastávající školní rok. Velkou část jsme věnovali čerpání peněz z evropských fondů /viz níže/. Dalším tématem bylo inkluzivní vzdělávání, tj. vřazení dětí jakkoliv hendikepovaných, případně výjimečných, do procesu výchovy a vzdělávání. Jedná se o jakýsi vyšší stupeň integrace, kdy je odlišnost chápána jako výzva a snahou školy je přizpůsobit se potřebám žáka. Na závěrečné pedagogické radě v červnu jsme narazili na několik témat, v nichž jsme chtěli sjednotit názor a ve kterých jsme si potřebovali udělat jasno. Zamysleli jsme se nad faktem, že téměř tři čtvrtiny vyznamenaných žáků vyššího stupně jsou dívky, přičemž výsledné známky ne vždy korespondují s výsledky ředitelských ročníkových testů znalostí zadávaných v závěru školního roku. Vyplývá z toho, že při klasifikaci neúměrně preferujeme krátkodobé zapamatování, méně porozumění, vytváření kompetencí a celkový přehled v dané problematice. Druhým tématem k diskusi byla domácí příprava. Zatímco na průměrné jedné hodině denně jsme se bez problémů shodli, to podstatné, kolik si každý z učitelů „ukrojí“ z domácí přípravy žáka, vyvolalo ne lehce zvládnutelnou diskusi. Shodli jsme se na preferenci češtiny, matematiky, jazyků, fyziky a chemie, zatímco především tzv. naukové předměty by děti z největší části měly zvládnout ve škole. To pochopitelně platí v běžném týdnu, při shrnutí učiva za delší období je domácí rozsáhlejší příprava do prověřovaného předmětu nezbytná. Ještě důležitější je však smysluplnost vynaloženého času věnovaného přípravě do školy, jinými slovy to známé – naučit děti učit se.

Celkem bude navštěvovat v tomto školním roce 11 tříd 235 dětí, 122 chlapců a 113 dívek. Z toho 124ze Slavkova, 53 z Dolních Životíc /z toho Hertice 6/, 30 z Litultovic, 13 ze Lhotky u Litultovic a Životských hor, 7 z Opavy a dále k nám dojíždějí děti až z Deštné, Svobodných Heřmanic, Hlavnice, Jezdkovic a Uhlířova. Na vyšším stupni dojíždějící tvoří již 2/3 všech žáků, v rámci celé školy vykazují slavkovské děti ještě mírnou nadpoloviční většinu. Ani po odchodu velmi silného devátého ročníku nedošlo k úbytku žáků, počet je shodný s minulým školním rokem a to zejména díky zájmu rodičů z obcí, které nejsou spádové. Zajímavostí je výrazná převaha chlapců na nižším stupni /53 ku 45 děvčatům/.

V personální oblasti došlo v tomto školním roce k dalšímu posílení mužské části učitelského sboru, ten již na vyšším stupni tvoří čtyři učitelé.

Projekt EU – Napříč školou

Už od září a dále po dva roky bude učitele i naše žáky provázet projekt, který je zcela hrazen ze strukturálních fondů EU. Nazvali jsme jej Napříč školou. Díky němu získáme finanční prostředky na zkvalitnění výuky, odměny pedagogům, nákup počítačů, interaktivních tabulí a dalšího vybavení, to vše v celkové částce 1 310 000 Kč.

Máme dostatek učitelů, kteří využívají moderní techniku ve výuce a chtěli by podstatně rozšířit její používání, do projektu se zapojili téměř všichni. Někteří si vybrali šablony k posílení úrovně čtenářské a matematické gramotnosti, další budou v průběhu dvou let tvořit prezentace a výukové materiály, které obohatí vyučování na obou stupních školy. Výsledkem projektu bude vytvoření zázemí pro zkvalitnění výuky, vznik rozsáhlé databanky prezentací a výukových materiálů. Ta bude sloužit všem učitelům a bude také inspirací k vytváření nových věcí do budoucna. Součástí projektu je i tzv. individualizace výuky – možná už někteří z rodičů zaznamenali dělené hodiny čtení v první a šesté třídě a hodiny informatiky s menším počtem žáků v šesté a sedmé třídě. Věříme, že projekt pomůže naší škole v následujících dvou letech realizovat aktivity, na které bychom jinak neměli prostředky a že tyto aktivity budou prospěšné a užitečné zejména pro naše žáky.

Dovolím si zareagovat na aktuální diskuse týkající se pojetí sexuální výchovy na školách. Rozruch vyvolala /později označená jako nezávazná/ metodická příručka pro vyučující. Ta vyvolala odpor nejen rodičů, ale i učitelů, ať už se na výuce tohoto tématu podílejí jakkoliv. V našem školním vzdělávacím programu se toto téma prolíná v různých předmětech, samostatný předmět sexuální výchova nemáme vyčleněn. Cílem je vychovat mladé lidí zodpovědné ve svých vztazích, vidící kromě profesní kariéry smysl svého života i v založení rodiny a výchově dětí. Do obsahu určitě patří odlišnost anatomie pohlaví, fyziologie orgánů, hygiena. Jedná se však o sféru nejvyšší intimity, proto za zcela přirozené považujeme určitý ostych, stud, které nepotřebujeme lámat nějakými interaktivními hrami a zpověďmi před spolužáky. A především respektujeme právo rodičů zvolit míru, způsob a obsah poučení, kterého se jejich dětem dostane. Shledáváme široké spektrum názorů na antikoncepci, na přerušení těhotenství /jak nevinný název/, na menšinové sexuální skupiny.  To vše se ani zdaleka nemusí krýt s tím, co předkládá ministerstvo školství jako „správné“ názory. Jsme si vědomi změny situace v posledních letech. Zejména nekontrolovaný /a asi bohužel i nekontrolovatelný/ přístup k internetovým stránkám erotického i pornografického obsahu zanechá pravděpodobně na současných generacích své stopy. Tím více by ale mělo úsilí všech, kteří se na výchově intencionálně podílejí, směřovat k citové oblasti, zdůrazňování zdrženlivosti a především lásky jako nejvyšší hodnoty přesahující sebekvalitnější sex.

Velkou výzvou tohoto školního roku je 60. výročí otevření současné školy ve Slavkově. Školství ve Slavkově funguje již několik staletí. 1. září 1950 začaly slavkovské děti první až páté třídy a děti mateřské školy docházet do nové školní budovy. Společně s učebnami byla vystavěna i tělocvična a Kulturní dům. Jeho situování v komplexu školy považujeme dodnes za geniální záměr, stejně jako prozíravost tehdejších radních ve výběru místa s dostatečným zázemím pro sportovní a jiné činnosti. V osmdesátých letech pak byly přistavěny další učebny, školní jídelna /ta stará byla v suterénu/ a prostory školní družiny. Kéž by mohl můj následovník za deset let přidat ještě větu o rozsáhlé nadstavbě, pro kterou je už v současné době zpracována projektová dokumentace… Oslavy proběhnou v sobotu 27. listopadu 2010 odpoledne a večer. Plánujeme den otevřených dveří, slavnostní akademii, ve které vystoupí většina žáků školy, setkání učitelů a zaměstnanců, kteří alespoň po tři roky spojili svůj život se slavkovskou školou. Většina občanů Slavkova pak spojila se slavkovskou školou své mládí. Přijďte srovnat tehdejší a současné prostory!

Příklad pro naše sportovce?

18 dětí školní družiny se zúčastnilo v pátek 10. září odpoledne soutěže v jízdě na kolečkových bruslích v Městských sadech v Opavě. Několik z nich se umístilo na stupních vítězů. Dvě děvčata Saša Šínová a Jana Kramolišová při závodě projížděla kolem dívky, která upadla a zranila si koleno. Naše holky se zachovaly opravdu náramně. Závod nezávod, Saša se ihned obrátila a jela zpět na start pro pomoc, zatímco Jana zůstala u zraněné a utěšovala ji. Paní učitelka Malčeková mohla být na obě právem hrdá a s dojetím nad projevem bezpříkladné nesobeckosti mohla tuto zprávu ihned oznámit nejen dětem, ale i všem rodičům – a bylo jich hodně – kteří se přijeli na závody podívat i pomoci.

Říjen

Svatováclavská míle republiky - Běh kolem rybníka. V devíti kategoriích se na start u hájenky postavilo celkem 185 dětí, trať vede kolem prvního slavkovského rybníka a měří skutečně přibližně 1 500m.

Kvůli počasí jsme přesunuli termín na druhý říjnový pátek, sluníčka jsme se bohužel ani tentokrát nedočkali. Přesto byla nálada bojovná, provázená spoustou drobných příhod ze závodění – úsměvných, odhalujících férové charaktery, vyskytly se i negativní postoje několika chlapců, jejichž časy byly shodné s výsledky dětí o pár let mladších. Vítězové jednotlivých kategorií: 1.třída Matěj Jaroš, 2. a 3. Danek Kudela, Lucka Černochová,  4. a 5. Adam Honka, Šárka Ševčíková,  6. a 7.  Jan Turek, Klára Burdová, 8. a 9. Tomáš Pavelek, Sandra Losertová.

Přespolní běh kolem Stříbrného jezera je během skutečně masovým, v jednotlivých rozbězích najednou vybíhá stovka i více dětí, úseků k předběhnutí soupeře je na trati pomálu. Kromě vytrvalosti testuje tedy i bojovnost, tu největší projevila mladší děvčata, která vybojovala krásné týmové třetí místo.

V úterý 5. října se v sále kulturního domu konala volba zástupců do Žákovského parlamentu - více v sekci parlament.

Přírodovědný klokan si zachoval myšlenku svého matematického jmenovce. Zjistit, nakolik jsou žáci schopni využít znalostí a dovedností k řešení úkolů z fyziky, chemie, přírodopisu, popř. zapojit svůj selský rozum i do dalších logických úloh. S testem se potýkali nejstarší – žáci osmé a devátých tříd. Trojice nejúspěšnějších byla z 9.A – Jan Jaroš, Filip Pretsch, Žaneta Krejčíková, nejúspěšnější osmačkou Vlaďka Majnušová.

Do těžké skupiny se dostal volejbalový tým složený z kantorů naší školy. Neobstál v přímém souboji se ZŠ Mařádkova, nestačil ani na výborně hrající Šrámkovou. Postup nám tedy tentokrát unikl, ač oproti loňsku došlo ke zlepšení hry v poli. Svůj díl na neúspěchu  měla i absence Kateřiny Zahlové, t.č. na mateřské dovolené.

Poslední den před podzimními prázdninami má již po léta tradiční průběh – slavíme výročí vzniku naší republiky. Učí se jen první tři hodiny a pak se škola vyhrne do parčíku, kde se běží štafeta. Atmosféra byla i letos výborná, nejvíce tehdy, když mezi jednotlivými třídami byly jen minimální rozdíly. Nádherný boj se rozvinul hned u nejmladších, jen metry dělily prvňáčka Matěje Jaroše od vítězství, nakonec ho ukořistili třeťáci. Dalšími vítězi se stali čtvrťáci, šestá třída a osmička. Odměnou všem vítězným třídám byly obří koláče čerstvě upečené ve školní jídelně. Ve druhé části dopoledne si všechny děti zkusily odpovědět na 28 otázek „Co víš o své vlasti“, součástí je i gramatický test. Z maximálního počtu 34 bodů získala Katka Hymlarová plný počet a Jan Hrazdil, teprve  ze šesté třídy, 29. K dalším vynikajícím řešitelům se zařadili: Ondra Chodura, Marek Hlávka, Iveta Galiová, Klára Burdová, Luděk Pavelek, Natalie Matýsková, Karolína Šášková, Jan Jaroš, Žaneta Krejčíková, Tomáš Pavelek, Matěj Vaida, Lukáš Benešl. Následně se škola shromáždila v našem Kulturním domě, kde byly předány odměny a ceny. Členové Žákovského parlamentu složili slavnostní slib do rukou nově zvolené předsedkyně Žanety Krejčíkové. Na prázdniny jsme se rozešli společně (velmi hezky) zazpívanou státní hymnou. Snad si děti tyto okamžiky uchovají pro svůj další život, kde pojmy vlast, samostatnost, Tomáš G. Masaryk, muži Října, v nich trvale zůstanou.

Listopad

Neuvěřitelný počet 187 resp. 230 družstev se utkalo ve dvou kategoriích v soutěži ZOO Ostrava – Pěvci ČR. Jen z naší školy odjelo pod vedením paní učitelky Hlásné do Ostravy pět týmů. Největší radost jí pak udělala pětice Radek Weiss, Luděk Pavelek, Aneta Luzarová, Jan Hrazdil, a Natálie Beilová, která se probojovala do finále. V něm skončili naši žáci na krásném čtvrtém místě.

Skvělého úspěchu – druhého místa a především vynikajícího času na 50 m volný způsob v plavání za 34:30 sec. dosáhla žákyně šesté třídy Marie Šašková. V každé kategorii startuje několik desítek účastníků, dobře si vedly také Markéta Řehulková, Marie Zahelová a Pavla Urbanská.

Plenární zasedání SRPŠ ve školní jídelně bylo krátké a sdělné. Potěšila vysoká účast rodičů, kteří se kromě nejvýznamnějších událostí roku minulého seznámili i s prioritami pro ten letošní.  Příspěvek rodičů do pokladny byl odhlasován v již dlouho nezměněné výši 150 Kč. Na první schůzce výboru, obohaceného o nové zástupce první a šesté třídy, byla předsedkyní jednomyslně zvolena paní Denisa Pavelková. O svém organizačním talentu přesvědčila rodiče na tradičním školním plese. Druhým prubířským kamenem bude Dětský den.  V současné době má každá třída ve výboru svého zástupce, mnohdy i několik, jež informují ředitele školy o situaci ve škole z pohledu rodičů. S určitým předstihem je pak možno řešit problémy, které jinak mohou narůst do obtížně zvládnutelných situací.

Pozn. Datum dětského dne chceme přizpůsobit konání DD v Opavě, která však ještě svůj termín nestanovila. Ve Slavkově se tedy bude konat v sobotu 28. 5. nebo 4. 6.

ŠEDESÁT LET SLAVKOVSKÉ ŠKOLY

1. září 2010 uplynulo už celých 60 let od chvíle, kdy byla s velkou slávou otevřena nová základní a tehdy také mateřská škola ve Slavkově. Byla vybudována na místě statku srovnaného koncem války se zemí, protože těžce poškozena byla budova původní školy tam, kde nyní společně s obecním úřadem sídlí současná mateřská škola. Možná bychom někde v zápisech našli jména tehdejších radních, kteří zvedli ruku pro tak velkorysé řešení slavkovského školství. Všichni si zaslouží díky a uznání generací žáků, kteří kromě vybavených učeben měli možnost prožít svá léta dětství obklopeni zelení parkové části, dostatečným zázemím pro pohybové aktivity. Mohli sportovat v relativně prostorné tělocvičně a esteticky růst při akcích v kulturním domě, jenž je stavební součástí objektu.

V roce 1960 se pod vedením ředitele Jiřího Vaňka přeměnila škola v úplnou ZDŠ, školka byla přesunuta do nynějších prostor. Také další zastupitelé obce dokázali navázat na velkorysý záměr svých předchůdců a rozšířit areál o moderní školní jídelnu s kuchyní, kterou nám mohou jinde jenom závidět, o prostory pro další třídy i školní družinu. Nikdy nezůstalo jen u holých stěn, nemalý díl obecního rozpočtu ukrajuje každoročně i další vybavení, pomůcky a potřeby, bez kterých by se školství druhé poloviny dvacátého století a začátku století jedenadvacátého nemohlo obejít.

Slavkov je vesnice, kterou od administrativní hranice okresního města Opavy dělí jen pár minut cesty MHD. Přesto se většina jeho obyvatel hrdě hlásí k místu, kde prožila dětství, k místu svých kořenů. A kupodivu i velká část občanů v nových čtvrtích Slavkova si tu našla své místo nejen k bydlení, ale cítí určitou sounáležitost. Snad nejsme my učitelé neskromní, když za jedním z podstatných důvodů této sounáležitosti považujeme naši školu. Můžeme se domnívat, jak by se vyvíjel další osud Slavkova, kdyby byly děti nuceny od útlého věku dojíždět do blízké metropole.

Psychologové dnes správně zdůrazňují, jak prospěšné pro člověka je někam jednoznačně patřit. A jedna ze základních myšlenek, na kterých je postaven náš vzdělávací program, zní: Dětství, to zdaleka není jen příprava na dospělost. Je to naopak období, kdy se vytváří celkový postoj k životu, ke společnosti, ale i k místu, vlasti.

V mimořádně vydaném čísle žákovského časopisu Tahák jsme zveřejnili pohledy absolventů na svou základní školu. Hezky se čte o tom, jak naši žáci měli a mají v prvním ročníku střední školy předstih před svými spolužáky a vzdávají za to hold svým učitelům. Výsledků, na které můžeme být hrdí, je skutečně hodně. Ale je zde ještě jeden rozměr naší práce.

Na každé pedagogické radě se zabýváme a řešíme výchovný aspekt našeho působení na žáka.  Krize dnešní české společnosti není v nedostatečných znalostech a dovednostech. Spočívá v absenci základních lidských hodnot, kterými se společnost řídí. Není jich zase tak moc, tou hlavní je obyčejná lidská slušnost, kterou dětem denně vštěpujeme, férové jednání, zodpovědnost za své konání, vzájemný respekt, odvaha zastat se slabšího, dodržet dané slovo, umění pomoci si v nesnázích. Patří sem ale také láska k vlasti, zdravý patriotismus i převzetí zodpovědnosti za druhé pro zástupce žákovského parlamentu.

Během posledních dvou desetiletí se na škole neodmyslitelně zabydlely přes dvě desítky tradičních akcí, které zmíněné charakterové rysy vytvářejí.  Konečně i náš původní záměr pro program slavnostní akademie byl – projít takto školním rokem, ztvárnit události, jež jsou zaznamenávány do školní kroniky. Naši bývalí žáci si určitě vzpomenou na každoroční Svatováclavskou Míli republiky, Vánoční besídku, Den učitelů, slavnostní vyřazení žáků devátých tříd… a mohli bychom pokračovat zážitky ze sportovních turnajů /kopaná, florbal, sálovka, vybíjená, šachy, laťka, gymnastika/ i zážitky z vědomostních olympiád, soutěže pěvecké i recitační, jež u nás mají tak báječnou atmosféru již v základním kole.

To všechno jsou činnosti, ve kterých se setkávají děti s učiteli v jiných situacích, než jsou klasické role v lavicích a za katedrou. Přispívají k té již několikrát zmiňované sounáležitosti, ztotožnění se slavkovskou školou, s prostorami, kterým už několik generací kantorů vtisklo svůj nesmazatelný otisk. Stopu do duší již šedesáti ročníků dětí. Bylo jich ke dvěma tisícům. Ne všechny byly vzorné, s mnohými jsme si leccos užili a užíváme. Přes občasné problémy se však nepřipojujeme k obecným nářkům nad nevychovanou generací. Dokonce si dovolím opatrně tvrdit, že současné děti jsou zodpovědnější, otevřenější, více vnímají problémy jiných, mají větší motivaci k učení, častěji dokážou pomoci. O jejich poměru ke škole leccos vypovídají i oslavy – zapojily se do nich s nadšením úplně všechny třídní kolektivy.

Těmi, kteří z prostor školy vytvářejí Komenského dílny lidskosti, jsou učitelé a vychovatelé.  Není jich zase tolik, jak bychom očekávali. Důvod je nasnadě. Většina pedagogů zde v pravém slova smyslu zakotvila. Škola ve Slavkově se jim stala celoživotním osudem.

Žáci nejstarších tříd byli požádáni o krátké blahopřání k šedesátinám školy, kterou za půl roku opustí. Sešla se celá řada zdravic, například i toto upřímné a sebekritické:„Milá školičko, do dalších šedesáti let ti přeji přece jen lepší žáky, než jsem já“. Z těch ostatních jsme pak složili následující zdravici:

Milá školo,

Máme tě rádi a rádi do tebe chodíme. Nejen do stovky, ale navěky zůstaň taková, jaká jsi teď. Přejeme ti chytré a hodné děti, inteligentní, přísné, ale laskavé učitele, spokojené rodiče. Už se těšíme, jak do tebe budeme vodit i naše vlastní děti.

PRŮBĚH OSLAV 25. – 27. 11. 2010

Přípravy na důstojné připomenutí této události jsme zahájili již v minulém školním roce, naplno se však rozběhly, jen co jsme se vyrovnali s nejnaléhavějšími úkoly začátku roku.  Naplánovali jsme den otevřených dveří, vytiskli informační materiál o naší škole. Ústředním úkolem bylo nacvičit slavností akademii, kde by vystoupila většina našich dětí. Ty jsme chtěli prezentovat jako výsledek našeho snažení, jejich znalosti, dovednosti, ale především morální a charakterové vlastnosti. Děti jsou výsledkem a výstupem každé školy.

Do programu se přihlásily všechny třídy a všechny také prošly první předběžnou zkouškou ještě před podzimními prázdninami. Ale čekaly nás týdny nácviku a pilování, vše pod taktovkou vedoucí vychovatelky Heleny Malčekové. Při zjišťování předběžného zájmu o akademii jsme zjistili, že jedno plánované představení stačit nebude, proto jsme zejména slavkovskou veřejnost požádali o zhlédnutí programu dva dny před hlavními oslavami, tedy ve čtvrtek. Přišlo více lidí, než jsme čekali a my nestačili nosit další a další židličky.

A pak už se na plátně objevily záběry z našeho regionu provázené podmanivou hudbou. Poté vystoupila na pódium paní Bonischová a jadrným nářečím vyprávěla o naší krásné zemi. Uvedla tak první blok písní a vyprávění Žijeme ve Slezsku. Zvláště písničky Měla sem galana tlustého jak dyňa, Čtyři mile za Opavum a svérázné vyprávění Fráni Směji o potížích s kurami bravurně přednesené Adamem Grygarem vytvořilo v sále úsměvnou atmosféru.

Pan učitel Mička krátce shrnul historii slavkovského školství, zaměřil se zejména na posledních šedesát let, ohlas mělo srovnání dnešních podmínek s poměry před listopadem 89. Následovaly slavnostní projevy ředitele školy Františka Hodného a starosty naší obce Vladimíra Chovance. Ten oznámil vedení školy rozhodnutí zastupitelstva udělit Pamětní list obce k 60. výročí otevření nové školní budovy ve Slavkově.

Nato vběhla na prkna děvčata z Monteráčku a omráčila obecenstvo nápaditým a perfektně zvládnutým vystoupením na motivy televizních všeumělů Pata a Mata. Číslo bylo již součástí hlavního bloku, který jsme nazvali Život v naší škole. Vystřídaly se v něm všechny třídy od první po obě devítky a přítomní diváci si pochvalovali pestrost a různost pojetí celého programu. Zaujaly krátké scénky – Banán, Hominizace, Klíště, Přestávka, hudební vystoupení – My jsme žáci 3.B, Jsme parta správná i taneční – Mazurka prvňáčků a Country tance v podání kompletní 9.A. Nechyběla ani módní přehlídka s půvabnými manekýnami. Poslední část opět obstaral početný pěvecký sbor s písněmi s tématem školy. Do závěrečné „Páté“ pak vběhl celý učitelský sbor, aby si velmi důrazně postěžoval obecenstvu rockovou „To máme mládež“. Divoké posunky směrem ke zpěváčkům nejmladší sice trochu vystrašily, přesto si děti dál vedly svou, že „zvonek zvoní, škola končí….“

V sobotu 27. 11. začali první návštěvníci docházet do otevřených dveří školy již dlouho před druhou hodinou. Vítaly je učebny s učebními pomůckami a školními potřebami, pozornost přitahovaly interaktivní tabule, jež jsou určitou revolucí ve výuce, i další moderní vybavení. Mnozí se začetli do stránek mnohadílné školní kroniky, jejichž prvních deset let zápisů pojednává ještě o pětitřídní národní a mateřské škole. Pozornost přitahovala už trochu zažloutlá čísla žákovského Taháku, ten nejčerstvější, vydaný k výročí, obsahoval i vyznání absolventů ke své alma mater. Každý návštěvník obdržel upomínkovou skládačku s fotografiemi a výstižným textem. Náladu umocňovaly písně sboru i sólistů zpívané „na schodech“, které neúnavně dirigovaly vychovatelky družiny. Plno bylo na dvou představeních pohádky Císařovy nové šaty, kterou nastudovala paní vychovatelka Sedláčková s dramatickým kroužkem.

Naše obavy, že o sobotní představení zájem nebude, byly rozptýleny již dlouho před začátkem. V sále nakonec nebylo volného místečka, kam by bylo možno umístit židli nebo se postavit. Atmosféra byla ještě bouřlivější, bonusem navíc byla taneční kreace již odrostlejších monteraček pod vedením manželů Trojančíkových.

Těžko říci, kdo se v přetahované zmíněné finální dvojpísni stal vítězem. Toto závěrečné vystoupení, ale vlastně celé oslavy, spojily dvě tradiční skupiny, jež stojí obvykle na opačné straně katedry. Děti i učitelé projevili nápaditost, disciplínu, zodpovědnost a poměr ke škole. Vyjádřeno skladbou osmáků „Jsme parta správná“. Když na úplný závěr starosta obce děkoval na pódiu učitelům růžemi, skandovaný potlesk sálu viditelně nebyl jen o skvěle připraveném programu.

Večer pak pokračoval neformálním posezením pozvaných hostů, zastupitelstva obce, bývalých učitelů a pracovníků školy i současných zaměstnanců nad skvělými pochoutkami, které připravil kolektiv školní jídelny. Měli jsme si co říci a po půlnoci našli i společnou notu.

Vedení školy děkuje všem, kteří se podíleli na úspěchu oslav. Zvláště pak rodičům, kteří v 99 procentech případů pochopili, že se jedná o mimořádnou událost a přizpůsobili rodinný program, děti nám přivezli i odvezli a hlavně – přišli se na ně podívat. Protože ať prvňáček, či deváťák – nebyl to aplaudující sál, ale vy, táta s mámou, pro které ten večer hrál.

Prosinec

Markéto, blahopřejeme!

Slavkovská škola se dlouhodobě snaží pomáhat dětem ve vyhledávání a identifikování se s pozitivními vzory chování. Pomáhá jim i s vytvářením takových vzorů. Jednou z forem jsou různé soutěže typu Miss a Sympaťák školy (vzhled žáka zdaleka není prioritním kritériem), další jsou slohově-literární soutěže Osobnost školy, Nejlepší kamarád, Nejlepší kamarádka. Dalším způsobem je zapojení se do celonárodní akce Dětský čin roku.

Dětský čin roku je soutěž, jejíž kritéria a kategorie nejsou původní, ale škola je převzala z nadačního projektu stejného názvu. Nejzajímavější a nejpřesvědčivější příspěvky školního kola děti pak zasílají na internetové stránky nadačního fondu Dětský čin roku, kde odborná komise vybere z několika set příspěvků v každé ze sedmi kategorií pět nejzajímavějších dětských příběhů, vyvěsí je na internetové stránce a široká veřejnost v září a říjnu hlasuje pro nejlepší příspěvek v každé z nich. Vítěz získává čestné ocenění Dětský čin roku.

Z takřka sedmi set příspěvků zaslaných v letošním roce vybrala odborná komise i šest příspěvků našich žáků a v kategorii Pomoc rodině z takřka devíti tisíc hlasů nejvíc sympatií získal příběh M. Dardové,  žákyně 9.B. Markéta si 1. prosince jela do Prahy převzít čestné ocenění. Pro ni (a všechny další vítěze a jejich hosty) byl na Střeleckém ostrově připraven slavnostní oběd a po něm v Křižíkově sále na Staroměstské radnici slavnostně převzala své ocenění. Pro Markétu bylo určitě i zážitkem živě besedovat nejen s patronkou své kategorie, Jitkou Švancarovou, ale i s dalšími patrony akce, např. Ewou Farnou, Danou Morávkovou, Janem Révaiem aj. Najednou se stala centrem zájmu snad deseti profesionálních fotografů, pózovala pro ně, dávala rozhovor i televiznímu štábu a myslím, že si to ona (ale i její rodiče, kteří byli přítomní a pro které to také muselo být zadostiučiněním) užila. Okouzlila nejen svým vystupováním, ale i velmi lidským příběhem, který (jinak jistě bulvární) deník Blesk ve svém článku označil, že „rozhodně zaujal všechny nejvíc“. Navíc přivezla škole šek na 10 000 Kč, ředitelství bude respektovat její rozhodnutí, jak peněz využít v souladu s pravidly nadace. V příspěvcích hostů několikrát zaznělo, jak je velmi důležité, že v  mediální záplavě negace o dnešní mládeži zazní i silný pozitivní signál, že je řada náctiletých, kteří svým konáním dobra mohou být vzorem nejen svým vrstevníkům, ale i nám dospělým.

Nejvyššího počtu bodů v dějepisné olympiádě dosáhla Žaneta Krejčíková a Karolína Šašková. Radost udělali panu učiteli Mičkovi a Vaculíkovi další úspěšní řešitelé: Lukáš Benešl, Kristýna Vaňková, Matěj Vajda. Také v olympiádě českého jazyka nás bude v okresním kole reprezentovat Žaneta Krejčíková, doprovázet ji bude Kristýna Heczková. Jen nepatrného bodového odstupu od nejlepších dosáhli Natálie Matýsková, Marek Leifert, Matěj Vajda.

Po tři měsíce se hrál pod vedením Žákovského parlamentu turnaj ve florbalu, přihlásily se všechny třídy včetně děvčat. Z hochů si nejlépe vedl kolektiv 9.B  následován osmáky a šesťáky, nejsilnější dívčí tým má 7.B, dále se umístily osmačky a děvčata z 9.B. Osvědčil se systém, kdy mladší družstva mají výhodu početní převahy nad staršími a tak byl turnaj v chlapecké i dívčí části velmi vyrovnaný. Velká jednička patří organizátorům a rozhodčím ze žákovského parlamentu. Jedná se o v současnosti snad nejpopulárnější kolektivní sport, do kterého jsou zapojeny téměř všechny školy okresu. Vítězství v okrskovém kole dosáhli starší chlapci, hned v úvodu finálové skupiny však ztroskotali na hokejkách domácí ZŠ Otické.

Poslední školní den kalendářního roku už se neučíme. Nejdelší noc v roce jen pomalu ustupovala svítání, ráno jsme zahájili společným zpěvem těch nejznámějších vánočních písní, které připravili členové školního sboru. Poté se děti rozešly do vánočně vyzdobených učeben, aby si předaly dárečky, mnohé třídy si připravily programy a hry. Soutěž o nejnápaditější stavbu ze sněhu byla limitována rychle ubývajícím materiálem, druháci však dokázali i z toho mála vytvořit zajímavý výtvor. A pak už se děti rozešly do svých domovů, aby nejkrásnější svátky v roce strávily uprostřed svých nejbližších.

Slezská univerzita v Opavě uspořádala již poněkolikáté soutěž tříčlenných družstev nazvanou po mezinárodní soutěži Klokan. Trojice Žaneta Krejčíková, Jan Jaroš a Karel Raida se neztratila a při účasti dvaceti pěti družstev obsadila deváté místo v jeho přírodovědné části. V matematice nahradil Karla Raidu Jakub Pavelek a družstvo skončilo šesté.

30. ročník Vánoční laťky soutěže družstev přivedl do tělocvičny v Kylešovicích stovky žáků celého opavského okresu. Nejúspěšnější byla děvčata z šesté a sedmé třídy – skončila třetí. Nejhodnotnější výšku „dali“ Jan Jaroš 165 cm, sedmačka Markéta Janíková 130 cm a stejně starý Filip Čech 145 cm.

Leden

Den otevřených dveří s Machem a Šebestovou

Ještě před zápisem proběhl na naší škole Den otevřených dveří s Machem a Šebestovou pro děti z mateřské školy. U dveří je přivítala Šebestová a dala jim telefon s kouzelným sluchátkem. Pak už děti putovaly školou a plnily úkoly. V každé třídě je čekal jiný Mach a jiná Šebestová, aby jim poradili, vysvětlili a pomohli vše zdárně splnit. Také od nich děti dostaly nálepku na telefon a sladkou odměnu. Mohly tak navštívit ZOO, lovit mamuta nebo vyhnat bacily z Kropáčkova jazyka. Ve školní kuchyňce si samy připravily sendvič z piškotů, tvarohu a ovoce. Dařilo se jim namalovat utrženému sluchátku šňůru k telefonu a Macha i Šebestovou pěkně vybarvit. Děti uvítaly, když v počítačové učebně nalezly hry, které si rády zahrály.  Celé odpoledne si na Macha a Šebestovou hráli žáci devátých tříd, kterým tímto děkuji, že svůj volný čas věnovali našim nejmenším. Za Machem a Šebestovou přišlo 31 dětí v doprovodu svých rodičů, kteří si mohli prohlédnout naši školu.

Přes třicet chlapců a děvčat školy, někteří dokonce již ve funkci vedoucích skupinek, se zapojilo do tradiční tříkrálové sbírky. Jim, ale především štědrým slavkovským dárcům, patří díky za 50 000 Kč, kterými přispěli těm nejpotřebnějším.

Školní ples poslední lednovou sobotu byl tradičně perfektně připraven, probíhal již pod vedením nové předsedkyně výboru SRPŠ. V jeho úvodu vystoupila děvčata z Monteráčku, ukázkou tradičních i latinskoamerických tanců nadchla přítomné dvojice mladých tanečníků, Jan Palyza chodí teprve do šesté třídy. Vysokou společenskou úroveň kromě perfektní organizace zaručuje tradičně osmičlenná hudební skupina Pulzar, v tombole bylo rozděleno na tři sta cen. Potěšila vysoká účast rodičů, kteří v předprodeji dostali přednost před ostatními návštěvníky.

Na zápis do první třídy se dostavilo 29 předškoláků. Zvláštností tohoto roku byl velký počet těch, kteří šesti let dosáhnou až v prázdninových měsících a z toho pramenící obava rodičů, zda učivo zvládnou. Obavy jsou ve většině případů zbytečné, naopak právě vysoký podíl těchto dětí umožní zvolnění tempa výuky.

Ústřední událostí tohoto pololetí bylo bezesporu vzpomenutí 60.výročí otevření nové školní budovy ve Slavkově. Jednání pololetní pedagogické rady však mělo jiné hlavní téma. Naše děti mají ve škole naprostou svobodu pohybu a vcelku s tím nebyly problémy. V poslední době se ale ve zvýšené míře objevilo záškodnictví, poškozování majetku školy, nedodržování školního řádu i společně stanovených pravidel. Těch pravidel, jež ve škole přetrvávají již po generace žáků. Nejhorší stav byl zaznamenán v obou sedmých třídách. Zde jsme po projednání v pedagogické radě udělili druhé stupně z chování. Nehodláme dále snášet negativní ovlivňování klimatu třídy dětmi, které charakterizuje nevychovanost, slabá pracovní morálka, nedostatečná příprava na vyučování, hulvácké chování ke spolužákům. Ve většině případů považujeme za nutné projednat tyto jevy s rodiči, kteří primárně zodpovídají za výchovu svých dětí. Jedině společným postupem školy a rodiny můžeme sjednat nápravu. Pouze opatření, která jsme přijali ve škole, nestačí.

Nelehký, ale nesmírně plodný půlrok má za sebou třídní učitelka první třídy a samozřejmě i její svěřenci. Dvacet pět prvňáčků, to je počet, který vzbuzoval naše obavy. Prvňáčci jsou živí, ale postupně si začínají zvykat a dodržovat stanovená pravidla. Ve třídě je několik výborných čtenářů, většina dětí již čte plynule celá slova, někteří ještě delší slova hláskují. Tempo se v lednu poněkud zpomalilo vlivem viru, který nám způsobil zmíněnou nemocnost na celém nižším stupni.

Velká pozornost je tradičně v prvním pololetí věnována novému kolektivu šesté třídy. Žáci nezklamali očekávání, která jsme měli v souvislosti s výbornými výsledky v pátém ročníku. Podzimní adaptační pobyt přispěl k vytvoření základů dobrého kolektivu. Podle vyjádření v anketě nemají příchozí žáci žádné problémy s přechodem na naši školu, ani s odlišným způsobem organizace vyučování. Ze třiceti žáků je patnáct vyznamenaných a pouze dva žáci mají hodnoceni dostatečnou. Z řečí čísel:

Výsledky za první pololetí vyjádřitelné čísly jsou následující:

Pozn.: Vyznamenání pro IV.-IX. do prospěchu 1,5 bez hodnocení dobrý. Celkem 51%žáků příslušných ročníků, v 6.-9. třídě 46%.

Únor

Jako každý rok, i letos proběhlo na naší škole školní kolo  recitační soutěže dětí prvního stupně.  Každá třída vyslala své zástupce, aby zarecitovali básničky, které si vybrali a se svými učiteli nacvičili. Děti soutěžily ve třech kategoriích. Prvňáci soutěžili mezi sebou a sbírali zkušenosti od starších kamarádů. Druhou kategorii tvořily děti druhé a třetí třídy. Ve třetí kategorii měřili síly čtvrťáci a páťáci. Celkem soutěžilo 41 žáků.

V kategorii první třídy porota ocenila Samuela Svobodu, Sofii Svobodovou a Dominika Víchu.

Z dětí druhé a třetí třídy byli oceněni Černochová Lucka a Dziadkowiec Filip Frey Martin, Kubátová Adélka, Kudela Danek a Lazecký Adam.

Ze čtvrté a páté třídy byla vybrána tři děvčata: Janíková Terezka a Pavelková Klárka, Rýmanová Terezka. V této kategorii se porota rozhodla poslat Janíkovou Terezku a Rýmanovou Terezku do okrskového kola.

V únoru se konalo školní kolo soutěže Slavkovský skřivánek. Soutěž byla hojně zastoupena především žáky nižšího stupně. Celkem se zúčastnilo 41 dětí, které soutěžily ve zpěvu slezských písní. Porota vybrala několik soutěžících, kterým udělila první místa ve svých kategoriích: Pavla Hrazdilová, Jan Knopp-Kostka, Lucie Kosterová, Šárka Ševčíková, Tereza Janíková, Sára Švánová, Ketrin Jedličková. Dalším zpěvákům bylo uděleno zvláštní ocenění.

Březen

V březnu se děti z naší školní družiny zúčastnila pěvecké soutěže školních družin v Opavě pod  názvem  ,,O  vodě´´. Pod vedením paní vychovatelky Helenky Malčekové si děvčata nacvičila píseň Voda, voděnka a předvedla ji publiku i porotě vskutku mistrně. Nejen, že se sama doprovázela na kytary a flétnu, ale všechny ohromila svým umem.Překvapila i teprve prvňačka Pavla Hrazdilová s písní Voděnka studená. A za tento výkon si celý soutěžící kolektiv vybojoval 2. místo ze všech školních družin opavského okresu.

Soutěž školních družin ve florbalu se pro velký počet přihlášených družstev hrálo systémem „pavouka“, k vyřazení tedy stačil jen jediný prohraný zápas. Tím více potěšil výkon družstva třeťáků, kteří se statečně probíjeli i přes starší družstva a obsadili nádherné druhé místo.

ZOO Ostrava uspořádalo v tomto školním roce již druhou soutěž družstev pro celý Moravskoslezský kraj. Tentokrát byly námětem chobotnatci, k výběru přispělo narození prvního slůněte v zajetí, které se v rámci České republiky vůbec kdy podařilo.

Nádherného a nečekaného úspěchu jsme se dočkali v gymnastickém klání mladších chlapců v okresní soutěži. Kroužky školní družiny vedou paní učitelky Malčeková, Gorčicová, chlapce pak především tvrdě trénuje pan Hrazdil. Gymnastika je odvětví, které se liší od běžných zvl. kolektivních sportů důrazem na sílu a obratnost. Díky těmto vlastnostem si hoši odnesli dvě sady medailí – bronz a stříbro. Zásluhu  tomto úspěchu mají: Danek Kudela, Štěpán Valík, Míša Houdek, Jan Elbl, Jakub Quis, Ondra Chodura, Matyáš Kittel, Martin Frey a Adam Honka.

DEN UČITELŮ

Dopolední výuka je ve slavkovské škole tradičně spojena se zapojením žáků do vyučování formou vlastního vedení hodiny. Zájem o to postavit se za katedru je značný, hodiny jsou velmi dobře připravené včetně využití interaktivních tabulí. Mnohé děti dokázaly hodinu /připravovali ji společně s učitelem/ výborně zorganizovat. Právě zde ale „vyučující“ také poznávají, jak důležitá je spolupráce se třídou a není jednoduché udržet pozornost, kázeň, aktivitu spolužáků. Někdy musel zasáhnout přítomný pedagog, takových hodin z přibližně čtyřiceti odučených nebylo mnoho.

V podvečer jsme se společně s kolegy z Dolních Životic a pozvanými hosty sešli v sále Kulturního domu ve Slavkově. Oslavy zahájily lidové tanečky nejmladších žáčků pod vedením Mgr. Edity Kubalové, půvabné bylo vystoupení páťáků s třídní učitelkou Lucií Fajmonovou. Ředitel školy ve svém projevu vyjmenoval příčiny poklesu úrovně českého školství vyjádřeného propadem našeho postavení ve srovnání s vyspělým světem a lítostí nad tím, jak tato zpráva vyvolala jen nepatrný ohlas u médií a politiků. Starosta obce pan Vladimír Chovanec vyhlásil Učitelem roku Mgr. Danu Jarošovou za vynikající výsledky v pedagogické práci, rozvoj tvořivosti, pozoruhodné zpracování žákovských projektů a zvyšování úrovně čtenářské gramotnosti. Za celoživotní práci pak ocenil učitelku MŠ Jaroslavu Rohovskou. Poděkování za dlouholetou práci v základní a mateřské škole a ve školní jídelně obdrželi Zbyněk Gorčica, Anna Fenková, Ludmila Kubínová, Alena Borčová. K blahopřání ke svátku se poté připojili i pozvaní hosté.

Důstojnou slavnostní společenskou atmosféru poté vystřídalo vystoupení deváťáků, kteří dostali za úkol inspirovat přítomné předvedením country tanců. V druhé části večera totiž vystoupila hudební kapela Fram, která našla ve škole prostory pro svou činnost. Zahrála nejen k poslechu, součástí programu byla i výuka tanců amerického venkova pod vedením paní učitelky Malčekové.  Nadšení tanečníci si mohli na konci bloku spokojeně zatleskat i s těmi, jež je v sále sympaticky povzbuzovali. V průběhu večera jsme našli také dostatek času popovídat o tématech školních i osobních s kolegy ze spádových škol, důchodci, kteří si tento svátek nikdy nenechají ujít i zástupci zřizovatelů a rodičů.

Duben

Monteráčci, taneční klub pod vedením Mgr. Martiny Trojančíkové zahájil své vítězné tažení se skladbou A je to – příběh o Patovi a Matovi. Na přehlídce pódiových skladeb sklidili velký úspěch a uznání poroty. Nejenže postoupili do krajského kola, ale jako jediní dostali doporučení na postup mezi elitní kolektivy, které se věnují pohybovým skladbám v naší republice.

Všechny nás překvapil úspěch žáka 9.A Tomáše Rádka. Jako člen družstva střeleckého klubu při TJ Ostroj Opava si z republikového kola v Plzni přivezl první místo. Jeho výkon byl třetí nejlepší v kategorii.

ŠD se společně s 18 dalšími zúčastnila soutěže Dopravní prostředky roku 3011. Naše děvčata Nikola Hajduková a Tereza Romanová získala obě druhá místa ve dvou věkových kategoriích za plošný projekt.

Park před školou je místo, kde žáci trávili přestávky ve stínu vzrostlých stromů, které tam byly zasazeny většinou bezprostředně po otevření školy, tedy před 60 lety. Většinou se jednalo o dřeviny, pro které je tato doba také mezní dobou jejich života – vrby, lísky. Když jsme se zahradním architektem stáli před projektem, jak park revitalizovat, měli jsme v podstatě dvě možnosti: postupnou obnovu nebo radikální výměnu stromové vegetace. Pokud bychom se dali první cestou, po létech by zde byla nesourodá směsice různých velikostí, vzájemně si ukrajující ze slunečního svitu. Rozhodli jsme se pro výsadbu dlouholetých dřevin. Uprostřed pozemku bude dominantní dub, z ostatních stromů pak lípy, javory a další duby. To jsou stromy, které by svým stínem mohly těšit žáky, učitele i občany možná ještě za stovky let.   Vím, nikoho nepotěšila pustina, která na jižní straně pozemku vznikla – všem nám z ní bylo dosti smutno. Ale snad do čtrnácti dnů už budou na místech vykácených stromů zasazeny vzrostlé kmeny, do několika let už bude parčík opět připomínat tu záplavu zeleně, na kterou byly zvyklé generace před námi.

Strom je něco, čeho bychom si měli nesmírně vážit. Je také emblémem naší školy – autorkou je paní učitelka Jarošová. A proto si myslím, že samotné sázení by nemělo proběhnout jenom tak mimochodem. Navrhuji, abychom si udělali malou slavnost, při které bychom do jeho kořenů vložili vzkaz pro naše následovníky. Třída, která bude chtít, si může připravit krátkou zprávu, můžeme tam vložit předměty, se kterými se denně setkáváme – třeba mince, noviny, vysloužilý mobil – to už záleží na vaší fantazii. A především krátký dopis, v němž bychom oslovili ty, kteří jej vyzvednou na světlo světa třeba po stu letech. Pokusím se sázení načasovat na Den země, který letos oslavíme před odchodem na velikonoční prázdniny 20.dubna. Tak jsem zvědavý, které třídy se zapojí. Je třeba vymyslet schránku, která odolá vodě i rozkladu – osvědčila se zapečetěná láhev s velkým hrdlem. Bylo by hezké, kdyby nám náš sbor přidal i hezkou písničku.

POZNEJ SVOU OBEC

Začátkem dubna se pátá třída zúčastnila projektu:  Poznej svou obec, který pořádaly pracovnice památkového úřadu. Formou zajímavé přednášky s exkurzí se děti seznámily například s pojmy jako je památková péče a kulturní dědictví. Počáteční teorie byla spojena s procházkou po Slavkově, kdy děti poznávaly nejen historii své obce, ale i další zajímavosti. Děti si vyzkoušely práci s historickou mapou obce a také si zahrály na stavitele. Imaginárně měnily vzhled a ráz centra obce, seznámily se s pojmem náves a poznaly různé druhy usedlostí ve Slavkově. Na samém konci této poznávací exkurze si děti mohly za odměnu v místním kostele zazvonit na zvon, který je starý téměř půl století. Děti byly touto akcí nadšeny a odnesly si spoustu nových poznatků a zážitků, hned jsme naplánovali podobnou akci také pro další třídy.

TECHNICKÉ DOVEDNOSTI

V poslední době se stále více hovoří o podpoře, kterou by měla dostávat oblast pracovní a technické činnosti. Naše země má již nyní přebytek manažerů, stále citelněji však chybí a v budoucnu chybět budou šikovné ruce a technické myšlení. S příchodem pana učitele Viceníka jsme posílili technické činnosti vhodné zejména pro chlapce. A výsledek se dostavil již v tomto školním roce. V okresním finále žáků v technických dovednostech si vedli dobře Filip Čech ze 7.B a Luděk Pavelek, který se nezalekl soupeřů a obsadil krásné třetí místo.

VELOKONOČNÍ LAŤKA

Krásného úspěchu dosáhnul v tradiční soutěži Velikonoční laťka Jan Jaroš z 9.A  třídy. V napínavém souboji zvítězil nad posledním pronásledovatelem a výkonem 169 cm vybojoval vítězství. Výsledkem není absolutně nejlepší výkon, ale rozdíl mezi tělesnou výškou a překonanou laťkou. Honzovi chybí do překonání své výšky pouhých 6 cm.  Potěšila také tři další umístění v jednotlivých kategoriích do 10.místa.

SÁLOVÁ KOPANÁ

Po téměř tři měsíce byla každé ráno obklopena nástěnka u tělocvičny chlapci a děvčaty šesté až deváté třídy sledujících vývoj v pořadí SÁLOVÉ KOPANÉ. Kolektivy mohly přihlásit i více týmů z jedné třídy, početní výhodu mělo vždy družstvo o dva ročníky mladší. Přesto v kategorii chlapců si nakonec ve finále zahráli jen žáci z 9.B – zvítězilo družstvo vedené Tomášem Pavelkem před kapitánem Lukášem Benešlem. Třetí byla 7.A. V dívčí kategorii už se nejstarší děvčata neprosadila a střetly se osmačky se šestkou. Úspěšnější byla mladší děvčata, která vyhrála nejtěsnějším skórem 1:0, bronzové byly holky ze 7.B. Nejlepšími střelci celého turnaje byli T. Pavelek /23/, Tomáš Marek /15/ a Sabina Gregořicová s devíti góly.

Květen

Červen