Tahák Británie

Celé číslo Taháku je věnováno cestování. Mladí cestovatelé s učiteli angličtiny strávili jeden týden v Británii. Jejich zážitky určitě stojí za to.

Cestovali ale nejen oni. Ač to pohledem z okna nevypadá teprve před pár týdny skončily velké prázdniny a ty byly přece o cestování taky. Tahák přináší několik bonbónků i na toto téma.

A v neposlední řadě nabízíme několik rozhovorů, ve kterých si cestování a cestovatele při pozorném čtení najdete taky.

Doufáme, že se vám toto číslo bude líbit. Přeji pozorné čtení!

 

Jako ukázku příštích stránek nabízíme rozhovor, který s třídní učitelkou VERONIKOU IGNÁCOVOU vedli  „její“ deváťáci. Tématem nemohlo být nic jiného než cestování. Paní učitelka byla před několika týdny na studijním (intenzivní zdokonalování se v angličtině) pobytu na ostrově Malta.

 

JAK DLOUHO JSTE BYLA NA MALTĚ?

Celkově pobyt trval šestnáct dní.

JAKÉ JSTE STIHLA POČASÍ?

Za začátku byla úmorná horka, ale ke konci už se ochladilo tak o 10 stupňů  a to už pak bylo i na koupání chladno.

CO JSTE DĚLALA „PO ŠKOLE“? CHODILA JSTE PO PAMÁTKÁCH, NEBO JSTE ZKUSILA NĚJAKÉ MÍSTNÍ ATRAKCE?

Naštěstí byl po skončení každodenní výuky prostor na to,  abychom se mohli podívat na památky. Nejvíc mě zaujalo hlavní město Valleta, ale  byla jsem taky v původním hlavním městě Medíně. A co se týká „místních atrkací“ tak to vás trochu zklamu.

 

Nebyla jsem se ani potápět, ani jsem neplavala s delfíny, ale zúčastnila jsem se  výletu na lodi na další dva ostrovy Gonzo a Comino, kde je Modrá laguna nádherné koupání,potápění a šnorchlování.

 

TO ZNÍ ZAJÍMAVĚ.  NEMÁTE NÁHODOU Z POBYTU NĚJAKÉ FOTKY NEBO VIDEA?

Videa spolužáci  různě sdílí na facebooku a já jsem fotila přes mobil.

 

JAKÝ BYL NEJZAJÍMAVĚJŠÍ ZÁŽITEK?

Pěkný zážitek si asi budu pamatovat dlouho. První noc mi omylem přiřadili špatný pokoj a já jsem nějakým nedopatřením strávila noc  v apartmánu přímo nad nočním barem, takže jsem spala něco jako v ostravské Stodolní ulici. Po několika hodinách hrůzy se ráno situace naštěstí vyjasnila a já se stěhovala do toho správného bytu.

V JAKÉM HOTELU VÁS TEDY UBYTOVALI?

Tak po pravdě nebyla jsem ubytovaná v hotelu , ale šlo o studentské apartmány. Byla jsem ubytovaná s dalšími studenty, kteří sice absolvovali stejný kurz jako já, ale někteří raději trávili noci různými zábavami a hýřením, než studiem.

JAK BYSTE CELKOVĚ ZHODNOTILA POBYT NA MALTĚ?

Jsem  moc spokojená, tedy až na to noční řádění spolubydlících, ale jinak je Malta úžasná,  moře je průzračně čisté, jejich angličtina suprovní,  a člověk mohl angličtinu využítvšude - v ulicích měst, stejně se mohl pobavit s vesničany na návsích. Dvěma  slovy – super SUPER.

 

Nešlo si nevšimnout, že řada našich spolužáků strávila v říjnu týden v Británii. Jeli tam samozřejmě na zkušenou – chodili do anglických škol, naposlouchali angličtinu od rodilých Angličanů a něco samozřejmě i viděli. Nedalo nám to, a museli se o své zážitky podělit i s námi (a VÁMI). Tady jsou.

A že to nebudou jen postřehy žáků poznáte, pokud si přečtěte rozhovor s jedním z učitelů, kteří dělali spolužákům garde a servis, s paní učitelkou KRISTÝNOU HLÁSNOU. Otázky kladli Nikola Čechová a Martin Pavlík (oba z 9.A).

 

DOBRÝ DEN PANÍ UČITELKO. JAKÉ BYLY VAŠE PRVNÍ POCITY, KDYŽ JSTE SE DOZVĚDĚLA, ŽE S NÁMI POJEDETE DO LONDÝNA?

Když jsem se dozvěděla, že budu náhradníkem za paní učitelku Hermanovou, která se rozhodla, že by pro ni byla cesta velmi únavná a že nepojede, byla jsem šťastná a těšila jsem se. V Londýně ještě nikdy nebyla a nevím, jestli ještě budu.

 

JAK SE VÁM LÍBIL TENTO POBYT?

Byl hodně pestrý, hodně zajímavý, hodně únavný a myslím si, že všichni odjíždíme s pocitem, že si doma rádi lehneme do vlastní postele. Ale jsou i další pocity. Většinou pozitivní, avšak i nějaké negativní.

JAK DLOUHO JSTE SE NA TENTO POBYT BALILA A PŘIPRAVOVALA?

Jeden den. No ani ne, možná tak půl dne.

JAKÁ BYLA CESTA TAM A JAK JSTE JI STRÁVILA?

Jako obvykle jsem si sebou vzala dvě knížky, několik časopisů, anglická slovíčka. Vzala jsem si sebou i chytrý telefon a myslela jsem si, že to všechno vyplním. Knížky jsem teda na závěr nevybalila. Nečetla jsem ani biologickou olympiádu, na kterou jsem si myslela, že bych těch 70 stránek stihla přečíst. Takže spánek, film a telefon vyhrál.

KDYŽ JSME PŘIJELI RÁNO DO LONDÝNA, JAK NA VÁS PŮSOBILO POČASÍ A OKOLÍ?

 

No, počasí bylo snad pravé londýnské. Nic jiného jsme si snad ani přát nemohli, abychom viděli, jak to tady v Londýně vypadá. A co se týká okolí, když jsme po celodenní jízdě v autobuse přijeli do Londýna, byla jsem v parcích ráda, že vidím nějakou zeleň, takže jsem byla díky tomu taková spíš pozitivně naladěná, že ani ne unavená, ale spíš jsem byla opravdu ráda, že jsem v té zeleni.

A CO ŘÍKÁTE NA CESTU PRVNÍ DEN K UBYTOVÁNÍ?

Byla velmi pestrá a jsem ráda, že jsem větší část promluvila se svými žáky jako obvykle, že jsme si určili, co nás nejvíc potěší, těch pět bodů, tím myslím teplo, světlo, teplou vodu, elektřinu a postel. Ty byly na závěr splněny, tak jsme byli spokojeni. Cesta byla tedy taková zajímavá.

CO JSTE TEDY ŘÍKALA NA UBYTOVÁNÍ?

Co se ubytování týká, hodně jsem srovnávala. Před 14 dny jsem byla na adaptačním kurzu s šesťákama a měla jsem možnost srovnání, co se hygienické stránceteploty na pokojích týká, a musím říct, že na adapťáku byla šílenější zima, hygiena byla obdobná, takže úroveň ubytování téměř stejná. Nemůžu říct, že bych byla z anglického ubytování nadšená, ale říkala jsem si, že je to přece jenom skautský tábor a nemohli jsme očekávat tří hvězdičkový pobyt. Samozřejmě chyběly mi tam skřínky na oblečení, to musím přiznat, a kdyby se trošičku víc umývalo v koupelnách a byly tam ještě nějaké lavičky, tak bych byla možná byla ještě spokojenější.

CO SE VÁM V LONDÝNĚ NEJVÍCE LÍBILO?

Určitě mě nejvíce zaujala pestrost. Pestrost obyvatel. Je vidět, že Britové jsou doopravdy multikulturním národem. Líbil se mi taky široký výběr jídel. Užívala jsem si také návštěvu každého parku, které jsem stihla. Bylo mi  líto,  že jsme třeba bydleli v tak dalekém táboře a nestihli jsme se podívat pořádně na venkovský ráz krajiny, že jsme tadytu výhodu bohužel nějak nevyužili. Z památek se mi asi nejvíc líbil ten poslední den(i když byl pro mě dost hektický)Westminster, část Londýna,. Ty památky, to bylo pro mě asi takové to nej, co by člověk měl v Londýně vidět. Samozřejmě i muzea byla pěkná, ale obojí dvojí jak Natural History Museum, tak i Science Museum, jsme si nestihli důkladně projít, protože nás tlačil čas, takže jsem si jich moc neužila. Kdybychom bydleli v Londýně a měli bychom dny navíc a měla bych i klid, využila bych i nepříznivého počasí a víc bych si muzea prošla.

CO SE VÁM NAOPAK V LONDÝNĚ NELÍBILO?

Já nemůžu říct, že by se mi něco nelíbilo. Ale špatně zvládám, už po pěti dnech, to množství lidí, ty tlaky a to, že mám strach, že se mi jeden žák na něco zakouká, začne si to fotit a ztratí se, další totéž a pak je všechny nepochytám, takže to se mi nelíbilo. To ale není chyba Londýna, to není chyba ani žáků, možná to je jen moje až přehnaná opatrovatelská povaha.

JE NĚCO, CO JSTE CHTĚLA NAVŠTÍVIT A NESTIHLI JSME TO?

Přiznávám se, že mě třeba lákal i Hyde park. Bylo to ten den, kdy jsme byli v muzeích a nestíhali jsme. Ale zase jsem si říkala, že do těch muzeí už nikdy nepůjdu, a že ty parky budou podobného rázu, jak St. James’s park, kde jsme byli. Ale jinak asi ne.

JAKÁ BYLA VAŠE REAKCE NA TO, ŽE MARTINA MÁLEM ZMÁČKLY DVEŘE V METRU?

To nebylo jen málem, ale doopravdy ho zmáčkly dveře v metru, když to tak vezmu. No, vůbec to nebyla příjemná situace a samozřejmě mi vadilo, že Martin trpí, chudák. Vadilo mi to, že mu nemůžu pomoct. Vůbec to nebyla příjemná situace. Bála jsem se, protože část skupiny jsem měla venku, Martin blokoval dveře, nechtěně, a část skupiny byla vevnitř. Uvažovala jsem, jestli jsem za to nemohla já. Třeba jsem udělala chybu v tom, že jsem odcházela z metra poslední a na dveře jsem nedosáhla, protože přede mnou byli ještě čtyři žáci. Mohla jsem ale jít první, počkat u dveří až žáci z metra vystoupí.

AK NA VÁS PŮSOBILI ANGLIČANÉ?

Řekla bych, že třeba ve škole, když vám předávali certifikáty, bych čekala, že se třeba budou víc usmívat. Pak jsem si řekla, že doopravdy platí to, že nevyjadřují city a ani moc. Když je srovnám s obyvateli jihoevropských států, nepřišli mi vůbec usměvaví. Připadají mi opravdu takoví, že mají nasazené obličeje, vy se na ně usmějete a téměř vám to ani nevrací.

TAKŽE KDYŽ TO TAK SHRNEME, LONDÝN, CO VÁM DAL?

Uvědomila jsem si, že bych asi nechtěla jet na organizovaný výlet, nebo pobyt. Člověk si to přece jen chce prožít podle sebe, přizpůsobit svým požadavkům. Jsem ráda, že jsem Londýn viděla, protože bych se pro něj asi sama nerozhodla. Když mám dovolenou, tak bych určitě nejela do velkoměsta. A samozřejmě jsem ráda, že jsem své žáky zase poznala blíž.

DĚKUJEME VÁM ZA ROZHOVOR.

 

I paní učitelka byla v Londýně v muzeu voskových figurín – Muzeu madame Tussauds. Nejvíc se jí líbilo v oddělení hudebního showbusinessu. Jestlipak budeš v našem kvízu stejně úspěšný, jako byla ona.

Asi nejslavnější britskou hudební ikonou je skupina BEATLES. Kdo nepatří mezi hráče skupiny?

a) John Lennon

b) Paul McCartney

c) George Harrison

d) Bingo Starr

Co je výtvarným symbolem další hudební ikony Británie, skupiny RollingStones?

a) žlutá ponorka

b) létající drak

c) ústa s vypláznutým jazykem

d)pět barevných propo-jených kruhů

O další zajímavou sondu do zážitků z britského pobytu trojice deváťáků – Anička Skřontová, Žaneta Jedličková a Jan Stoklasa požádali dalšího z přímých účastníků „zájezdu“ – p.učiteleTOMÁŠE HODNÉHO.

 

JAL JSTE NĚKDY TAK DLOUHOU CESTU AUTOBUSEM?

 

Nejel a musím říct, že to byla zkušenost nejen nová, ale i velmi špatná.

TAKŽE CHCE ŘÍCT, ŽE VÁS NEBAVÍ JET CELÝ CELIČKÝ DEN V AUTOBUSE?

Nebaví! Jsem potom celý rozlámaný, ospalý…

MYSLÍTE SI, ŽE BYSTE SI PŘÍŠTĚ PŘIPLATIL ZA LETENKU?

Vzhledem k tomu, že to platila škola, tak bych  asi nepřiplácel, ale kdyby to záviselo na mně, tak bych určitě cestoval letecky. Ty dva dny ztracené v autobuse by navíc v Británii stály za to.

DĚLALA VÁM PROBLÉM HORROROVÁ CESTA K UBYTOVNĚ?

Cesta zrovna ne. Jako outdoormen jsem si to užíval i v tom blátě a dešti.

TROCHU JSTE SE P.UČ. HLÁSNOU HAŠTĚŘILI O TO, KDO MĚL V BRITÁNII VĚTŠÍ NEPOŘÁDEK. MŮŽETE TO NĚJAK OKOMENTOVAT?

Dotklo se mě, že jsem byl označen za největšího bordeláře autobusu. Tak jsem to pochopil. A srovnávaljsem svoje místo s ostatními a myslím, že jsem nebyl jediný, kdo viděl, že zdaleka největším nepořádníkem jsem nebyl.

TAKŽE NESOUHLASÍTE S TÍM, ŽE JSTE BYL TAKTO OZNAČEN?

Nesouhlasím a vidím v tom komplot.

MŮŽETE OZNAČIT PŘÍPADNÉ VINÍKU TOHO KOMPLOTU?

Nerad bych sváděl všechno na děti, ale v tomto případě si myslím, že to takhle nějak to bylo.

KDYBYSTE MĚL MOŽNOST ODVÉZT SI DOMŮ NĚJAKOU BRITSKOU PAMÁTKU, CO BY TO BYLO?

Asi Marilyn Monroe z muzea voskových figurín.
A PROČ?
Protože je to Marilyn Monroe.

CELKOVĚ SE VÁM POBYT V LONDÝNĚ LÍBIL. VRÁTIL BYSTE SE TAM?
Vrátil, ale zorganizoval bych to jinak. Na všechno bych se klidně podíval znova, protože myslím, že na některé věci jsme měli fakt málo času. Hodně mne mrzelo, že jsme pět hodin denně trávili v autobuse. Všichni bychom si určitě dokázali představit investovat onen čas do toho, abychom viděli více, nebo abychom zažili nějakou srandu i v tom skautském táboře, který byl na to velmi dobře vybaven a v podstatě jsme z něj znali jen temné chodníčky, špinavé sprchy a naštěstí dobré jídlo.

JAKÝ POCIT JSTE MĚL Z TOHO, ŽE JSME PRVNÍ DEN POBYTU MUSELI DEVĚT HODIN CHODIT PO LONDÝNĚ?

Měl jsem z toho obavy, ale nebylo to tak hrozné. Mít lepší počasí, myslím si, že bychom to zvládli na výbornou. V počasí, co jsme chytli, bylo  ale  všechno unavující. Spíš jsem měl strach z  devítihodin v pátek, kdy jsme byli už hodně unaveni, poslední den jsme vstávali ještě o 2 hodiny dřív a čekala nás opět bezesná noc v autobuse. Na druhou stranu, možná tím, že jsme se oddělili od těch malých a vycházeli si vstříc v  plánování dne, tak to pro mě byl zdaleka nejpříjemnější den.

BYL JSTE NA KONCI POBYTU Z CESTOVÁNÍ UNAVENÝ, NEBO BYSTE JEL JEŠTĚ NĚKAM DÁL?

Už bych nikam nejel.

NEJSTE CESTOVATELSKÝ TYP?

Jsem, ale mám rád trošku jiný typ cestování. Abych pravdu řekl, města mi moc neříkají. A po těch 7 dnech už mi chyběla zeleň a více pohybu.  Prostě na něco takového nejsem zvyklý.

JAK JSTE BYL SPOKOJENÝ S NÁVŠTĚVOU MUZEÍ?

Problémem byl nedostatek času.Nestihl jsem všechno, co jsem chtěl, hlavně v  National Muzeu. Ta expozice o člověku mi přišla hodně zajímavá, a z té jsem stihl kousek a zemětřesení jsem nestihl vůbec. Na druhou stanu jsem po 3,5 hodinách už byl přesycený chozením po exponátech a nic víc mi už to stejně nedávalo, spíš mě to unavovalo a byl jsem rád, že jsme vypadli s některými žáky do Hyde Parku.

HYDE PARK BYL VÁŠ NÁPAD?

Jak už jsem říkal, chyběla mi tam zeleň a byl jsem celkově unavený z toho hluku, shonu a smogu a tak dál, takže jsem tam chtěl jít tak jako tak. Dokonce jsem uvažoval, že vynechám muzea úplně a půjdu jenom tam. Na druhou stranu by byla škoda nevidět to, co je pro Londýn typické a byla by možná i škoda to nenabídnout to i ostatním. Byl jsem mile překvapen, kolik lidiček se ke mně přidalo.

KDYŽ JSTE TAKOVÝ MILOVNÍK PŘÍRODY, PROČ JSTE SI NEBYL RÁNO ZABĚHAT? (Anna Skřontová a p. Hlásná byly ve čtvrtek ráno běhat; pozn. redaktora)

Jak miluji pohyb, tak miluji i spánek a neuměl bych si představit, že bych ho o tolik hodin okradl.

TAKŽE VÁM DĚLÁ PROBLÉM RÁNO VSTÁVAT?

No po tom týdnu v Británii už ani ne. Naučil jsem se spát při každé příležitosti.

JEŠTĚ SE CHCI ZEPTAT, JAK JSTE BYL SPOKOJENÝ S UČITELI, KOLEGY V ANGLICKÉ ŠKOLE?

Bohužel jsem viděl jenom části těch hodin, protože jsem měl kupodivu proti plánu i jiné starosti, než sledovat výuku. Nicméně toto hodnotím jako jeden z nejsvětlejších bodů programu. Nic tam neskřípalo,  učitelébyli velice milí, pomohli nám vyřešit  i všechny trable, se kterýma neměli nic společného. To, co jsem měl možnost vidět ve výuce, na mne zapůsobilo pozitivně, možno právě proto, jakou pozitivní energii ten váš učitel šířil, protože si myslím, že ty metody které používal, nebo ty věci které dělal, se moc nelišily od toho, co děláme taky.

 

 

A JAKÁ BYLA SAMOTNÁ CESTA NA OSTROVY?

Iva Štantejská (9.A):Cesta z ČR byla docela pohodová, měla jsem u sebe své kamarádky, se kterými jsem si stále povídala. Cesta v Německu byla horší, to už jsme vytáhli tablety plné zábavných filmů. Večer jsem v autobuse dokonce i usnula. Netrvalo to však dlouho a probudily mne dívčí hlasy. Proto jsem si povídala celou noc s Terkou Švanovou do té doby, než jsme dojeli na trajekt. Na trajektu

WAIT HERE

FOR FERRY

nám bylodobře, protože zde byly obchody. Nakupování mě tak zmohlo, že jsem byla nejšťastnějším člověkem,když jsem uviděla sedačky a křesla, které byly určeny ke spaní.

Martin Pavlík (9.A): Nahoře na trajektu, který má i 8 pater, jsou obchody a restaurace. Tam si můžete koupit cokoliv, pokud máte hodně peněz. Všechno je tam totiž velmi drahé. Na trajektu je hodně místa, je to velkoobchod, který se lehce houpe, ale když jdete a nesedíte na židli, ani to houpání necítíte. Nepříjemnost ale je, když vám zalehne v uších.

PRVNÍ DEN

Do anglických vod jsme přijeli tak kolem šesti hodin ráno.Nastoupili jsme do autobusu a ve tmě,zimě a mrholení vyjeli vstříc hlavnímu městu:Londýnu. Kdyžjsme dorazili bylo už sice světlo,ale pořád pěkná zima. Sotva jsme míjeli první anglické auta, všichni si hned začali mumlat:oni mají volant na druhé straně, oni jezdí po „kruháči“ opačně. Byl to prostě úplně jiný svět.

Autobus zastavil, řidiči nás rychle vyhnali ven.A důvod? Páni řidiči museli mít 9-ti hodinovou přestávku -  což ani učitelé nechápali(zákon je zákon).Rozhodli se nás proto vzít do parku Greenwich.Hned, jak nám bylo řečeno,že tady jsou ochočené veverky, se všichni rozprchli a snažili si je buď pohladit neboalespoň nešťastnou veverku vyfotit(obojí šlo dost těžce…)

Naše další zastávka byla výletní loď.Po cestě si všichni dělali „selfíčka“ u telefonních budek,autobusů a dalších londýnských kuriozit.Z lodi jsme pak viděli Tower bridge, Bohužel přes orosené okno,a pak konečně vrchol toho dne-Tower ofLondon.Hned u vchodu se ostraha začala hádat s panem učitelem.Měl v batohu švýcarský nožík, ostraha mu ho zabavila a mohl si ho vyzvednout až po prohlídce.Za křiku pověstných havranů z Toweru jsme si prošli výstavu korunovačních klenotů.Věděli jste třeba,že korun je asi sedm? Taky jsme se podívali(na videu samozřejmě) na korunovaci Alžběty II..Jakmile pan učitel dostal zpátky svůj nožík (říká on, nám připadala spíš jak kudla), vydali jsme se zpátky k autobusu.

 

Trvalo nám asi tři hodiny než jsme vůbec našli „skrytou“ cestu k ubytovně a než nám došlo,že se tam autobusem nedostaneme.Přijel jeep vedoucích ubytovny, my do něj naházeli tašky a kufry a jeep s posádkou odsvištěl v mírném dešti do tmy lesa.Všichni jsme se tedy dali taktéž na pochod do temného lesa.Cesta  nám přišla jako z nějakého válečného filmu nebo procházka vojenskou zónou britské armády.Šli jsme blátivou lesní pěšinou, většina v nových botách(víte v Londýně jste jenom jednou),přelézali plot, vyhýbali se kalužím a po výstupu do kopce jsme konečně spatřili světla ubytovny.

Ironií na konci, když jsme si spočítali ztráty(moje dva odznáčky z batohu…) a rozebrali kufry,bylo,že nám řekli: No, víte, nám je lítovašich bot,ale cesta po té ASFALTCE byla moc nebezpečná,kvůli autům.Rozdělili jsme si pokoje a naprosto vyřízení z prvního dne spadli hlavou do polštářea usnuli…

Anna Skřontová (9.B)

Co tě v Británii zaujalo?

Žaneta Jedličková (9.B).: Fascinující je doprava. To, že Angličané jezdí vlevo, je známé. Volant v autě mají vpravo, na kruhovém objezdu jezdí doprava. Pro cizince nepochopitelné. To ale není to nejhorší. Nemají jeden nebo dva semafory pro jeden směr. Angličané mají semafor na ,,každém rohu.“ Mají tři nebo dokonce čtyři semafory pro jeden směr. A to nemluvím o tom, že některé semafory mají na obě strany. Nechápu proč! Hodně chodců, davy lidí a cizinci. U každého přechodu mají napsáno:,,lookright.“ Tedy ,,podívej se vpravo.“ Prostě nekonečný chaos a zmatek pro cizince.

 

HROZIVÁ CESTA NA UBYTOVNU

Mirka Pavlíčková (9.B) Po 23 hodinové cestě autobusem a 2 hodinové cestě trajektem přes Lamanžský průliv jsme konečně dorazili do Anglie. Nejdřív jsme se šli podívat na pár věcí a pak jsme jeli k ubytovně na parkoviště.

Autobus zaparkoval,my jsme si sbalili věci z autobusu a vytáhli kufry. Kufry jsme naložili do auta,které nám kufry odvezlo přímo do ubytovny.

No a my jsme se vydali na cestu. Ze začátku cesta vypadala dobře. A najednou jsme zabočili do lesa. K tomu všemu nám pršelo jak z konve. Řekli jsme si, že to nemusí být tak strašné. Ale v tu chvíli jsme si lhali. Šli jsme velmi úzkou bahnitou cestou. Došli jsme zhruba do půlky naší cesty a před náma nám cestu zhoršovala stará závora. Museli jsme ji přelézt. Poté jsme pokračovali v cestě lesem. Najednou jsme z lesa vyšli a šli po louce z kopečka. Strašně to klouzalo a jeden žák uklouzl a spadl do bahna. Zasmáli jsme se, ale museli jsme pokračovat v cestě,neboť byla tma jak v pytli a hodně hodin. A to jsme ještě museli na večeři. No nic,pokračujeme v cestě,když najednou uvidíme v dáli světla a budovu a obrovské fotbalové hřiště. Všichni si mysleli,že už tam jsme. Jenomže o tak krásném ubytování jsme si mohli nechat jenom zdát. Smířili jsme se s tím a pokračovali v cestě.

 

Pod kopcem jsme uviděli budovy. Ano!Byla to naše ubytovna. První věc,která nás napadla byla,jestli je zde wi-fi. Ano byla! Sice zaheslovaná,ale heslo jsme zjistili. V jedné budově spali malé děti a naši kluci,v druhé holky a byla tam i kuchyň,ve třetí byly dívčí sprchy a záchody a ve čtvrté klučičí. Po té hrozné cestě byli všichni zablácení, prokřehlí a měli mokré boty a i ponožky.

 

Co tě v Británii zaujalo?

Anna Skřontová (9.B): Viditelné rozdíly jsou v dopravě. V Anglii se jezdí vlevo. Volant mají na pravé straně, jízdní pruhy opačně, prostě by se Anglie dala označit za ,,zemi opačné dopravy“. To byla asi ta první věc, co nás upoutala na Anglii. Pan řidič se taktéž musel přizpůsobit. Asi proto jsme na kruhovém objezdu zmateně kroužili, dokud většina aut nevyjela a my za nimi.  Velké překvapení nás čekalo, když jsme na procházce míjeli kruhový objezd a co jsme neviděli. Auta si křížila ,,kruháč“  všemi směry, přes prostředek, po okrajích, prostě tudy kudy chtěli jet.  Ale abyste si nemysleli, u nás máme sice na ,,kruháčích“ tzv. ostrůvky, ale oni ne.

 

Mají v centrech prostě plácek s dopravní značkou, na které jsou občas šipky směru. V MHD potom jezdí dvojpatrové autobusy – Double dickery - i když jsme očekávali ty známé červené ,,autobusy“, ale i Anglie se zmodernizovala. Teď tam mají hladké lesklé červené moderní autobusy (trochu zklamání a ani jsme jím nejeli). A taky je tu metro. V tom jízdním řádu se nevyznali ani moji rodiče. Anglie je tak protkaná v podzemí tunely metra, že nápis UNDERGROUND je skoro všude. Při jízdě jsme jeli i pod Temží a mně dokonce zalehly uši. Přecpaný londýnský underground spolu s autobusem jsou asi nejvyužívanější a nejznámější dopravní prostředky Anglie.

 

ANGLICKÁ ŠKOLA

Iva Štantejská (9.A):První den jsme do anglické školy, nebo-li do EnglishLanguageFoundation, přijeli pozdě, což očividně žádnému z učitelů nevadilo. Začali jsme tedy ihned s výukou.

Já jsem byla ve skupině D, což byla skupina nejstarších českých dětí. Měli jsme úžasného učitele jménem EfrainPinieres. Byl to starší sympatický pán, ze kterého vyzařovala pouze pozitivní energie. Řekl nám také něco o své minulosti, například že ještě před osmi lety žil v Americe. Poté co tu přijel se svou manželkou, která je Číňanka, to tu nebylo úplně jednoduché, ale zvykli si. Se svou manželkou mají dvě děti osmiletou holčičku a patnáctiletého syna. Jelikož má asi okolo padesáti, pletou si ho prý všichni s dědečkem jeho dětí. Vyprávěl nám také mnoho vtipných historek ze svého života. Možná proto, jsme si ho tak moc oblíbili, nás mrzelo, že už musíme odjet a učitele EfrainaPinierese už nikdy neuvidíme. Byl to velmi příjemný klidný člověk, který se stále usmíval. Udělali jsme si sním památeční fotografii, kterou si vždy vytáhneme, až budeme smutní. Tento pán nám za tři dny dokázal, že i špatné věci jsou k něčím pozitivní  a že úsměv  a klid  nám ulehčí celý život.

 

ANGLICKÁ ŠKOLA

Martin Pavlík (9.A):Na pobytu v Londýně jsme jezdili do školy asi třicet kilometrů od hlavního města. Učili jsme se tam tři dny v týdnu po třech hodinách (stejně jako u nás měla jedna vyučovací hodina 45minut). Byla to škola určená přímo na tyto výměnné pobyty a zájezdy. Učitelé na nás mluvili pouze anglicky. Myslel jsem si, že to budou Češi, kteří už delší dobu bydlí v Anglii, a že angličtinu i s vynikající přízvukem dokonale umí. Ale učitelé česky neuměli. Učili nás tam spíš výslovnost než nové věci. Brali jsme rodinu, popis cesty, jídlo, jak si ho objednat v restauraci a další. Bylo to super. Někdy, když nám něco říkali a my tomu moc nerozuměli, tak nám to řekli ještě jednou pomaleji nebo jiným způsobem a hned jsme věděli, co po nás chtějí. Rád bych chodil do anglické školy a měl každý den jen tři hodiny.

 

 

CO SI Z TÝDENNÍHO POBYTU V BRITÁNII PAMATUJI  JÁ?

Iva Štantejská (9.A)Naše cesta začala už u nás doma. Balení je totiž (podle našich maminek) to nejdůležitější, takže ve čtvrtek začaly přípravy na dlouhou cestu a na samotný pobyt v Anglii. Nevím, jestli si to vůbec dokážete představit, jaké zmatky toko dne započaly. Pokud jsme toto prvotní bláznovství překonali, tak se začalo chystat i jídlo na cestu. To byste pak měli cítit, jak se autobusem linula vůně padesát řízků.

 

I paní učitelka Jarošová byla v Londýně v muzeu voskových figurín – Muzeu madame Tussauds. Také ona se nejdéle „zasekla“ v oddělení hudebního showbusinessu. Věděl bys (jako ona) která z kapel není britská?

a) Queen

b) Iron Maiden

c) Black Sabbath

d) AC/DC

 

UBYTOVÁNÍ

Mysleli jsme si, že to bude nějaký hotel, při nejhorším ubytovna. Byli jsme však překvapeni. Řekli nám, že to bude skautský tábor, který je dvě míle odsud, a že tam musíme jít pěšky. Naštěstí jsme si nemuseli tahat svá zavazadla – ještě že tak. Naložili jsme je na vozík, který do tábora má odvést džíp, a stihli jsme to akorát, protože začínalo víc a víc pršet. Už to nám bylo divné, proč se bagáže odváží do ubytování džípem? Řekli jsme si, že se tam asi budeme plazit v blátě a kolem nás budou pobíhat vlci, jeleni, divočáci a jiná nebezpečná zvířata. Smáli jsme se tomu. Pak nás ale vedoucí tábora za deště vedl po chodníku s baterkou v ruce a najednou zahnul mezi domy, kde byla úzká cestička mezi stromy.

Po chvíli cesty jsme se ocitli v lese. Byla tma a na cestě bláto. Začínali jsme se bát, že se vyplní to, z čeho jsme si v autobuse dělali legraci. Šli jsme opatrně lesním chodníčkem. Ten byl rozblácený a klouzal.Najednou jsem podél cestičky spatřil ostnatý drát. Hrklo ve mně. Pomyslel jsem si, že tady jsou ta nebezpečná zvířata. Před námi se objevil dřevěný plot. Přelezli jsme ho. Šli jsme dál a kolem nás byl zase, ale tentokrát z obou stran, ostnatý drát a za ním ještě plot. Všichni jsme se začali bát. Menší děti z Vávrovic a Otic začali brečet. Cesta začala ještě více klouzat. Poté jsme přelezli ještě dva ploty s dráty a byli jsme na louce. Byla velká a z obou stran byly kopce. Pokračovali jsme v cestě. Všichni jsme se lekli. Nějaký žák z druhé školy začal křičet, že tam je divočák. Ale naštěstí to byl jen pařez. Po dalších asi deseti minutách jsme uviděli světlo. Těšili jsme se, že je to náš tábor. Ale nikoli. Bylo fotbalové hřiště uprostřed lesa. Divné. Museli jsme jít dalších pět minut z kopce. Některé děti i učitelé padali, protože to strašně moc klouzalo. Díkybohu se nic nikomu nestalo. Za okamžik jsme konečně dorazili do tábora, byli jsme šťastni. Vešli jsme celí promoklí a promrznutí do společenské místnosti. Pak už bylo vše dobré. Pan učitel Hodný byl tak přesvědčivý, že nám cestovní kancelář zaplatila malou dodávku, která by nás vozila k autobusu. Toto bylo asi to nejhorší z celého výletu. Jinak se mi v Londýně moc líbilo. Krásné památky, líbilo se mi i ve škole, do které jsme tři dny chodili. Avšak kdybych měl jet do Londýna, tak bych si to určitě zařídil sám a ne přes neschopnou cestovku.

Martin Pavlík 9.A

 

A JAKÁ BYLA SAMOTNÁ CESTA NA OSTROVY?

Tereza Rymanová (9.A):Samotná cesta byla docela fajn, nikomu nebylo špatně, nikdo si nestěžoval. Jenomže cesta ubíhala neskutečně pomalu. Minuta vám připadala jako půl hodiny. K trajektu jsme dojeli ve dvě hodiny ráno. V autobuse jsme toho moc nenaspali, ale jak paní průvodkyně do mikrofonu řekla: „Tak děti, dobré ráno, právě jsme do francouzského přístavu, a tak za hodinku se nalodíme na trajekt.“ Byli jsme šťastní, že konečně nebudeme muset sedět v autobuse, ale jak jsme vylezli ven z autobusu, tak z nás nadšení opadlo. Byli jsme u kanálu, kde foukal studený vítr a i pršelo, takže nám byla zima. Naštěstí jsmeještě nikdo neviděli tak tak velký přístav, takže jsme byli všichni nadšeni z toho, jak velké lodě vidíme. Museli jsme projít celní kontrolou, jestli nepřevážíme uprchlíky a kontrolovali nám všechny zavazadla. Nejprve jsme z toho byli vyplašeni, ale ukázalo se, že Angličané jsou velmi milí a ochotní, takže vše proběhlo v pořádku. Ve tři hodiny jsme vypluli na moře a musím říct, že je to zvláštní pocit, když se s vámi houpe celá zem. Jdete po chodbě a podlaha se houpe sem a tam a vás to hází na jednu a na druhou stranu. Nakonec nikomu nebylo špatně, vlastně celý autobus na trajektu spal, protože jsme byli všichni unaveni z dlouhé dvacetihodinové cesty, ale za zážitky z Anglie to stálo.

CO TĚ V BRITÁNII NEJVÍC ZAUJALO?

Žaneta Jedličková (9.B): Docela mě v Anglii překvapili lidé a obyvatelstvo jako takové. Nejen, že jich tam bylo hodně, ale ty barvy, tvary a velikosti. Myslím, že v Anglii není tolik obézních lidé jako u nás. Kudy jsme prošli, všude jsme potkali běžce nebo cyklistu. Běhají nejen v parcích, které mají obrovské, ale i ve městě. Obyvatelstvo je tam ,,pestré“, bílí, černí a Asiaté. Číňanů tam je asi méně než u nás. Zajímavé je jedno místo - Čínská čtvrť. Všechno napsané jejich písmem. Byla jsem hodně překvapená. Celkově mně lidi v Anglii přišli milí a zdvořilí.

 

Anna Skřontová (9.B):Jedna z věcí,která nás zaujala, byla různorodost. „Evropsky vypadajících“ Angličanů jsme viděli pramálo. V Anglii bylo barevno jako na podzim - černoši, Asiati, Turci.Mají tam dokonce i čtvrtě a oblasti,kde žijí jen určité národy:čínská čtvrť,každý den jsme procházeli tzv. islámskou čtvrtí s mešitou.Zvláštní na tom je,že tam nebyl cítit žádný rasismus.Třeba náš učitel ve škole byl Američan,který si vzal Číňanku.Angličané normálně běhali v parku s černochy,po ulicích chodily směsice dětí,v obchodech byli nakupující nebo prodavači „barevní“. Zatímco my se snašimi Rómya Asiaty ani moc nestýkáme, Anglie je oproti tomu velice přátelská a nejspíš spokojená se svou různorodostí.

 

Tereza Rymanová (9.A):Londýn je opravdu krásné město, jediná věc, která ho maličko kazí je londýnské počasí. V Anglii si počasí děla doopravdy co chce. Ráno svítí slunce a je tak 15°C (což je na Anglii hodně) a za hodinu je průtrž mračen a zima. Představte si, že vyjdete z ubytování, krásně svítí slunce, je teplo a jak ujdete sto metrů, začne šíleně pršet, ochladí se tak o 5°C a anglické kanály nestíhají pobírat vodu z ulic, takže šlapete v potůčcích vody k autobusu. Tak tohle se nám přesně stalo a nebylo to moc příjemné hlavně pro ty, kteří si nevzali ani deštník, ani pláštěnku.

Nikdy jsem si nemyslela a nikomu jsem nevěřila, že se v Anglii počasímění tak rychle, z minuty na minutu.

 

Nejzvláštnější je, že když už jste v Anglii, tak vás žádný „deštíček“ nerozhodí. Nechcete si nechat ujít nic ze zajímavostí Londýna, takže když začne pršet, vůbec to nevnímáte a jdete prostě dál. Kdybych chtěla začít podnikat v Anglii, tak rozhodně vyrábím a prodávám deštníky a pláštěnky. Jen když začne poprchávat, všude se objeví prodejci s deštíky s britskou vlajkou a různými dalšími vzory a prodávají je turistům, kteří si je s radostí kupují. Vlastně bych i řekla, že v dešti si památky užijete víc, protože není všude tolik lidí a uvidíte toho daleko víc a nemusíte stát v nekonečných frontách, ale jen v mírně nekonečných řadách.

 

 

Určitě jsi poznala vlajku Spojeného království, které se říká Union Jack.

Vlajka se skládá z historických vlajek tří zemí. Která sem napatří?

a) Anglie

b) Irsko

c) Skotsko

d) Wales

Britská vlajka je součástí vlajek dalších zemí. Která sem nepatří?

a) Fidži

b) Kanada

c) Nový Zéland

d) Tuvalu

 

MUZEUM VOSKOVÝCH FIGURÍN

Mirka Pavlíčková (9.B): V Londýně jsme navštívili muzeum Madame Tussauds. Je to muzeum voskových figurín. Když jsme došli dovnitř,dali jsme si rozchod. Každý se pořád fotil. Procházeli jsme muzeum a najednou jsme uviděli koleje. Kousek dál bylo něco jako nádraží, kde jsme nasedli do typických londýnských taxíků a projeli jsme na nich čtvrt muzea. Z taxíku jsme sledovali voskové figuríny.Bylo to luxusní a moc se nám to líbilo. Vystoupili jsme a pokračovali v prohlídce. Na konci muzea,tedy v posledním patře byly figuríny hrdinů- Avengers. Také tam bylo obrovské 4D kino,kde dávali film o Avengers. Usadili jsme se na křesla a pozorovali plátno,které bylo na střeše. Zpod sedadla vystřelovala guma, do zad nám bouchaly z opěradla…

Byly tam různé efekty. Dokonce i voda na nás stříkala. Trvalo to asi 15 minut. Po skončení filmu jsme vyšli z muzea přes obchod se suvenýry. Byl to nejlepší zážitek z Londýna. Moc se mi tam líbilo. Jela bych tam znova.

MUZEUM MADAMME TUSSAUDS

Anežka Světlíková (9.A):

Návštěva muzea voskových figurín byla událost, na kterou jsme se všichni dlouho těšili a napjatě ji očekávali. A po vystátí dlouhé fronty a netrpělivým průchodem dovnitř jsme se jí konečně dočkali. Chodba vyústila do světlem ozářené haly plné slavných osobností ve smokinzích a krásných šatech. Hned u vchodu na nás čekala Ema Watson následovaná Nicole Kidman, Robertem Pattinsonem, Leonardem di Capriem a Oliviou Wilde. Samozřejmě nechyběli ani Brad a Agelina, Patrick Stewart nebo George Clooney. O kousek dál už byla výstava nejrůznějších hrdinů z akčních filmů, jako např.: Jennifer Lawrence jako Katnis v Hungergames nebo Arnolda Schwarzenegerajaklo Terminátora. Po tomto oddělení následovali nejrůznější géniové a myslitelé od Sherlocka Holmese přes Shakespeara až po StephenaHawkinga nebo Einsteina.

Já osobně jsem se nejvíc těšila na oddělení herců a zpěváků. Když jsme vcházeli, lomcovala se mnou zvědavost, ale samotná výstava mně zrochu zklamala. Krom opravdových hvězd jako Marylin Monroe, Michael Jackson, AmyWinehouse nebo Freddy Mercury tam byli i lidé naprosto zbyteční, třeba Miley Cyrus nebo BritneySpears. Opravdu jsem čekala něco víc a sama si myslím, že tyhlea vystavit tam někoho, kdo opravdu něco umí.

Na druhou stranu mě ale potěšilo vidět mé oblíbence, i když jich tam moc nebylo. Po tomto oddělení jsme si mohli prohlédnout různé mírotvůrce (znala jsem jenom Dalajlámu), britskou královskou rodinu a zvlášť princeznu Dianu, známé prezidenty a jiné politické osobnosti.

POSLEDNÍ DEN V LONDÝNĚ

Poslední den, v pátek, učitelé rozhodli, že abychom ušetřili čas, autobus zastaví na okraji Londýna a do centra pojedeme metrem.Po jedenapůl hodinové cestě jsme dojeli na okraj Londýna na parkoviště poblíž „The O2“. Zastavili jsme, vyskákali z autobusu a oddělili jsme se od ostatních škol a paní průvodkyně nám řekla, že pojedeme do stanice Westminster.

Přišli jsme do vestibulu stanice metra, učitelé šli koupit lístky. Ale dorozumět se s jízdenkovým automatem nebylo tak jednoduché, jak si učitelé mysleli, naštěstí po chvíli přišla pracovnice metra a pomohla jim s nákupem jízdenek. Jízdenky jsme měli koupené, a vydali jsme se na nástupiště. „Tady to je!“, zvolal někdo, když jsme našli vstup na nástupiště našeho směru. Když jsme přišli na nástupiště, všichni se shromáždili na velice úzkém místě. Naše skupinka v čele s paní učitelkou Jarošovou a mnou jsme navrhovala, abychom se rozprostřeli po celém nástupišti, jelikož nás však nikdo neposlouchal, vydali jsme se sami na začátek nástupiště. Úzzzz. Přijel první vlak. Tak plný, že by tam nikdo nenastoupil. Vlak odjel, neměli jsme odvahu do toho vlaku nastoupit. „Rozprostřete se po celém nástupišti!“ slyšeli jsme někoho z učitelů. Úzzzz. Další vlak, ještě plnější než ten před tím. Nic, nechali jsme ho odjet. Najednou přijel na druhou stranu nástupiště vlak, úplně prázdný. „Ten asi jede na druhou stranu.“ řekla paní učitelka Jarošová, A přijel další plný vlak, a další a vlak na protější straně stále stál. Rozhlédli jsme se po nástupišti a nikoho z naší školy jsme neviděli. ,,Že by jeli tím plným metrem?", uvažovali jsme navzájem. Zda nenastoupili do toho prázdného metra na druhé straně? Na tabuli oznamující, kam metro jede, jsme se dozvěděli, že metro jede stejným směrem jako vlaky na té straně, na které čekáme. Rozhodli jsme se nastoupit, Nic se nedělo. Pak se náhle ozvalo něco vlakovým rozhlasem, dveře se zavřely. Všem se ulovilo, když se vlak rozjel tím směrem, kterým jsme potřebovali. Dojeli jsme na cílovou stanici, našli ostatní a pod vedením pana učitele jsme šli ven. Tedy alespoň jsme si to mysleli. Poté co jsme šli opačným směrem, než ukazovala cedule východ, jsme pana

učitele upozornili, že východ je na druhé straně. Poté se vedení chopila paní Jarošová, která nás úspěšně vyvedla z metra ven.Poslední schod a... Přivítal nás velkolepý výhledna HousesofParliament a Big Ben.

Tak nádherný pohled se nám nenaskytl po celou dobu pobytu v Londýně. Přešli jsme silnici, nafotili jsme si vše ze všech stran, a pokračovali jsme směrem k Trafalgar Square. Šli jsme kolem Downing Street, kde bydlí premiér Spojeného království a sídlí ministerstvo financí. Došli jsme na Trafalgar square, jako správní turisti jsme vše (a sebe) vyfotili a šli jsme dál. Prošli jsme skrz čínskou čtvrť, kterou zdobily zavěšené lampiony, kterých tam bylo neskutečně mnoho. Došli jsme na Piccadilly Circus, kde jsme se opět vyfotili a šli jsme dál do parku pře Buckinghamským palácem, kde jsme si dali

pauzu 20 minut na odpočinek na trávě. Po dvaceti minutáchvšichni učitelé tvrdě spali a tak jsme asi pochopili, že by bylo vhodné je nechat spát dál. Po dalších dvaceti minutách se učitelé zbudili a pokračovali jsme dál, obešli jsme prostranství před palácem kolem dokola a vrátili jsme se do parku, kde jsme si lehli na lehátka, která tu byla položena. Asi za deset minut přišel nějaký Angličan, že za ty lehátka se platí a že musíme jít pryč. Šli jsme tedy na druhou stranu, kde lehátka nebyli, ale bylo tam spoustu veverek, které za námi ochotně přišli. Po pauze jsme pokračovali zpátky ke stanici metra a jeli jsme zpátky k autobusu a poté domů.

Jan Stoklasa (9.B)

ÚŽASNÉ PRÁZDNINY – HORROROVÁ CHATA

Naše chata byla ta nejstrašnější, na které jsem kdy byl.První věc, co mě zarazila, byl zelený bazén a hned potom pět vosích hnízd na schodišti, pod podlahou, u bazénu a dvě na zahradě. Druhý den jsme chtěli opéct párky, ale nemohli jsme si nasekat dříví, protože se sekyrka rozpadla. V průběhu pobytu na chatě jsme se snažili vyčistit bazén. Po třech dnech byl čistý. Na čtvrtý den nás čekalo překvapení, vysklili jsme tři okna, jedno já,když jsem chtěl otevřít okno, druhé mamka, když okno zavírala, a poslední strejda – co dělal s oknem si už nikdo nepamatruje. Já jsem byl v horním poschodí, spal jsem na poschoďové posteli s zavřeným oknem, protože tam lítaly vosy. Na chatě nebyla pitná voda, takže jsme

museli kupovat balenou vodu.Naštěstí že tam byla televize. Ještě že nehořelo, poslední den jsme totiž zjistili, že tam mají hasičák z roku 2002, který od té doby nebyl zkontrolován. V kuchyni nebyly lžičky, takže jsme museli kupovat plastové lžíce nebo jíst polévku vidličkou.  Jestli mohu radit, na takovou chatu nejezdit.Dominik Špilháček (9.B)

 

NEJADRENALINOVĚJŠÍ DEN

Cesta k adrenalinovému parku byla kostrbatá.Naštěstí máme odolné auto.V adrenalin parku je toho spoustu k vidění.Naše pouť jako první zamířila k lanovému centru ukrytému v lese.Až na některé překážky,kdy myslíte na střemhlavý pád,jsme dráhu zvládly do konce.Druhá atrakce byl 150 metrový sjezd,při němž se člověk mohl cítit jako pták zmítaný ve větru a přivázaný na laně.Hned po dojezdu se váš zrak přesune na obří houpačku.Možná to nezní adrenalinově,ale vylézt na 30-ti metrový kůl,nechat se přivázat ke gumě a najít odvahu skočit,není nic pro slabé povahy.Odměnou vám však zůstává panoramatický pohled na Jesníky.Na řadu přišly terénní čtyřkolky.Hned napoprvé jsem zbořila mýtus: Do stejného místa dvakrát nenabouráš.A nakonec zlatý hřeb,horolezecká stěna.Byly tam dvě,s převisem a bez.První pohled vám určitě padne na tu bez převisu.To byl i můj cíl,ale kvůli údajnému „uzavření“,byste mohli jen na tu těžší.Ze začátku je vše v pohodě,šplháte,ale u převisu vám začínají ochabovat svaly na rukách a pod sebou vidíte jen hlubinu…Těm šťastným (i mně) se podaří spatřit okraj stěny a odměnou jim je džus v místním baru.Pokud vaše auto přežije cestu zpět stačí parku už jen zamávat.

Anna Skřontová (9.B

 

ÚŽASNÉ PRÁZDNINY – VRBNO POD PRADĚDEM

O prázdninách jsem navštívila už po druhé Vrbno pod Pradědem. Nachází se asi hodinku cesty od Opavy. Ve Vrbně pod Pradědem můžeme najít stanový tábor Campanula. Kolem tábora je kouzelný les. Je v něm ticho. Slyšíte zpívat ptáky a třeba šumět řeku. V lese rostou dokonce i jahody a borůvky. Jsou moc dobré a sladké. Můžeme zde najít různé stromy. Dokonce spatřit i nějaké zvířátko. Třeba takovou veverku skákající na stromě. Tábor zdobí i mimo jiné obrovské ohniště. Večer, když se ohniště zapálí, vidíme, jak jiskřičky ohně létají do vzduchu. Koukneme-li vzhůru, uvidíme oblohu s hvězdami. Je zde čisto a čerstvý vzduch. Zkrátka, je to to nejkouzelnější místo na světě. Ráda se do něho vracím a vždy odcházím s krásnými pocity a neobyčejnými zážitky. Mirka Pavlíčková (9.B)

 

ÚŽASNÉ PRÁZDNINY – PLÁŽ VE ŠPANĚLSKU

Široká, horká, plná pláž vinoucí se podél celého, snad se zda že i nekonečného pořeží, je v půlce rozdělena přístavem, kde stále kotví jen jedna loď. Hlučný a ne moc estetický dopravník dopravující sůl z vnitrozemí na kotvící loď. Dnem i nocí je slyšet šum motoru dopravníku.

Na pláži asi dvacet řad slunečníků lidí, kteří sem chodí odpočívat nejen z přilehlého města, ale i z celého regionu, včetně turistů z celého Španělska, avšak i z celé Evropy. Mezi lidmi se proplétají obchodníci všeho druhu. Dalo by se říct, že tato pláž, týkaje se nabídky, předežene kdejaké obchodní centrum. Masáž, snídani, teplý oběd, ovoce, kadeřníka, oblečení, hodinky a šperky, obuv a mnoho dalšího. V moři se nachází velká, asi dvacet metrů vysoká skluzavka, na které, když jedete dolů, vás ,,kropí“ voda ze všech stran. Z vrcholu skluzavky je pěkný, dokonce nádherný výhled na přeplněnou pláž začínající v přístavu na straně jedné končící v nedohlednu na straně druhé.

A nejlepší na pláži je neuvěřitelně krátká, v tom horku až neuvěřitelná, fronta u stánku se zmrzlinou.

Jan Stoklasa (9.B)

 

ÚŽASNÉ PRÁZDNINY – OKOUZLUJÍCÍ ZAKYNTHOS

Malý nenápadný ostrov, který ukrývá mnoho úžasných věcí. Jednou z nich je krásná pláž, kde nikdo nebyl. Měla jsem divný pocit z toho, že jsme tam sami, ale bylo to nezapomenutelné. Modrá průzračná voda, jemný písek, drobné, ale krásné rybičky. Na první pohled vypadala voda studeně. Však když jsme do ní vešli, byla překvapivě teplá. Slunce svítilo, krásná čistá voda a my v ní. Co víc si přát…

Jen tak jsme se ta váleli, protože tam bylo plytko.Já ale neodolala a plavala jsem dál. Postupně mi pod nohama písek ubýval a voda přibývala. Čím dál jsem byla od kraje, tím víc jsem byla okouzlena tou krásou. Když jsem se potopila, viděla jsem malé, ale i velké rybky, jak něco vyhrabávají z písku a potom polykají. V tom vidím v dálce něco velkého a tmavého. Dostala jsem strach, vyskočila mi husí kůže a já se nejistě vynořila nad hladinu, abych se nadechla. Nevěděla jsem, jestli co nejrychleji plavat zpátky na břeh nebo se znovu  potopit a tu záhadnou

,,věc“sledovat. Rozhodla jsem se pro  druhý a nebezpečnější nápad. Ponořila jsem se pod vodu a plavala tomu stvoření naproti. Když jsem byla asi tři metry dalek, zjistila jsem, že  je to želva. Želva se otočila a plavala zpět. Já jsem ale neváhala a vyrazila jsem za ní. Když jsem ji dohnala, sáhla jsem ji na krunýř. Ona se otočila a divně se na mě podívala. Znejistila jsem. Želva toho využila a plavala dál. Plná nadšení jsem připlavala zpátky ke břehu a vyprávěla svůj zážitek rodině.

Žaneta Jedličková (9.B)

Deštivý Londýn

Španěl zavítá do Londýna, kde stále prší. Ptá se hocha kterého potká na procházce: „Řekni mi, kdy u vás vlastně svítí slunce?”
„Nemám ponětí. Vždyť je mi teprve devět.”

 

Na širém moři se potápí loď. Z kajuty první třídy vyjde pomalým krokem Angličan s dýmkou v ústech a ptá se kapitána: „Prosím vás, kde je záchranný člun pro kuřáky?”

 

Angličan chce objednat dva rumy na pokoj č.222. Do telefonu řekne:
"Tůrumstůrůmtůtůtů."
Z telefonu se ozve:"Tramtadadá ty chobote!!"

DAVID PODOBA je nejen nejlepší němčinář školy, ale i osoba, která(ač je teprve deváťák) zažila na naší škole něco zcela netradičního – David strávil několik let v cizině a může tedy porovnávat.

Rozhovor s Davidem vedl jeho spolužák Marek Lipka.

 

KDE SES NAUČIL TAK SKVĚLE NĚMECKY?

Němčinu jsem se naučil při pobytu v Německu v letech 2011-2014. Táta v Německu dostal práci pro organizaci NATO, a protože byla práce ně dlouhou dobu, jeli jsme s mámou s ním.

BYLO PRO TĚBE TEŽKÉ ZVYKNOUT SI NA CIZÍ KULTURU, PROSTŘEDÍ, LIDI A ŘEČ?

Určitě. Především první půl rok mi dával zabrat. Dost dlouho mi trvalo, než jsem se naučil němčinu používat. Do té doby jsem se dorozumíval gesty, češtinou a angličtinou, jelikož jsem zkraje neuměl z němčiny takřka nic. Sice jsem před odjezdem do Německa chodil o prázdninách na kurzy německého jazyka s německy mluvící mládeží, ale nepochytil jsem vše, co jsem potřeboval.

CO JE PODLE TEBE NA NĚMČINĚ NEJTĚŽŠÍ?

Především je nutno ji pochopit jako celek, tj. gramatiku a užívání sloves. Nemůžeš překládat větu slovo od slova, aniž bys znal základní pravidla německého jazyka. Navíc má němčina různá nepravidelná slovesa, jež se prostě musíš naučit nazpaměť. Velmi obtížná je také větná skladba. Začínal jsem tím, že jsem zvládl osm stránek nejběžnějších slovíček, abych aspoň porozuměl větám. Až v Německu jsem po dlouhé době zvládl gramatiku. Když zvládneš tohle, jsi už za vodou.

JE V NĚČEM JINÝ SYSTÉM VYUČOVÁNÍ V NĚMECKÉ A NAŠÍ ŠKOLE?

Mají tam jiné osnovy. Některé předměty začínaly v jiných ročnících. Já jsem žil v Německu na dvou místech – v Heidelbergu a v Ulmu. V Heidelbergu jsem chodil do přípravné třídy, abych zapadl mezi německy mluvící mládež. První půlrok jsem v přípravce měl jen němčinu, angličtinu a matematiku, v druhém pololetí jsem už docházel do normálních tříd na všechny různé předměty. I tak jsme to ale kombinovali pořád s přípravkou – takže jsem měl denně tři hodiny přípravky a tři normální hodiny. Hodiny v normální německé třídě mi neznámkovali, byli jsme tam jen kvůli poslechu a lépe zvládnuté němčině. V Ulmu jsem už chodil do klasické třídy. Vzpomínám si, že jsme třeba pitvali prasečí oči. Na druhé straně jsme vůbec neměli fyziku (a to jsem byl v 6.třídě) a pro mne to po přechodu na slavkovskou školu znamenalo velký problém.

ČTENÁŘE URČITĚ BUDE ZAJÍMAT, JAK VYPADÁ V NĚMECKU ŠKOLNÍ JÍDLENA.

Vařili tam zcela jiná jídla a jejich kombinace než u nás. Mnoho z nich bylo otřesných, např. ze smaženého sýra s rýží a kečupem mi naskakuje husí kůže doteď. Byly tam ale také obědy, které v Česku normálně nedostanete – jako třeba dva vídeňské párky s chlebem. Mezi tamní pochoutky patří hamburgery s hranolkami nebo srnčí guláš se špeclemi. Nadchl mne salátový bar, ve kterém bylo každý den šest druhů salátů. Vybírali jsme si také ze tří jídel – prvním jídlem byl oběd s masem, druhým bezmasý oběd a třetím byl salát. Co mi přišlo strašně nehygienické a s čím jsem se dlouho vyrovnával byl fakt, že veškeré jídlo dávali rovnou do tácků, v nichž byly vytlačené důlky.

CHTĚL BY SES DO NĚMECKA VRÁTIT?

Velmi rád. Ani ne tak kvůli jídlu či škole, ale zůstalo mi tam hodně kamarádů, které bych rád viděl.

 

 

A tenhle znáte?

„Dávejte si pozor na německé předložky,” upozorňuje žáky při čtení němčinář. 
„Všimněte si například slovního spojení fahren in Wochenendhaus. Němci neříkají, že pojedou na chatu, ale že pojedou do chaty!”
Jeden z žáků vykřikne: 
„To nemají brzdy?!”

DAVID PODOBA (9.A) ještě jednou. Německo je dnes daleko multikulturnějším státem než Česko, o čemž nás David přesvědčí rozhovorem, který elektronicky na dálku vedl se svým bývalým spolužákem ATAKAREM, jenž je Němcem turecké národnosti.

ATAKARE, KDE SES NARODIL?

Moji rodiče se před lety přistěhovali do Německa z Turecka za lepší prací. Já jsem se narodil tady v Německu a začal jsem zde chodit i do školy.

ZŮSTÁVÁTE V NĚMECKU NATRVALO?

Zatím to tak vypadá. Do Turecka jezdíme akorát za rodinou. Rodiče tady mají lépe placenou práci a já tu mám i lepší školu. A navíc se naučím německy.

JAKÝM JAZYKEM MLUVÍTE DOMA?

Doma pouze turecky. Už od narození jenom turecky. Německy jsem se začal učit až ve škole. Hodně mi samozřejmě pomohlo, že jsem všude slyšel němčinu – ve škole, ve městě, skoro všude.

Tak jsem se německy naučil poměrně rychle.

JSOU VAŠE KULTURNÍ ZVYKY ODLIŠNÉ OD NĚMECKÝCH?

Ano. Naše rodina je hodně tradiční. V Turecku je třeba zvykem, že když je chlapci sedm let, musí si začít šetřit peníze na ovci. Tu jsem pak ve svých třinácti letech šel s otcem koupit. Otec ji vypustil v lese a já jsem ji musel chytit, zabít, vykuchat a stáhnout z kůže. To je taková naše zkouška dospívání. Když jsem ji složil, stal jsem se mužem.  Tuto zkoušku museli splnit všichni muži v naší rodině.

MÁ TENTO ZVYK HLUBŠÍ ZÁMĚR?

Ano tím, že všechny uvedené věci splním, dávám na vědomí, že se dokážu o svou rodinu postarat. Na příklad že si šetřím na ovci, dávám najevo, že pro svou rodinu dokážu dát peníze stranou. Potom ji musím chytit, tím dávám najevo, že dokážu sehnat jídlo pro svou rodinu. Tím, že ovci zabiju, zase říkám, že udělám cokoliv, abych zaopatřil svou rodinu.

JAKÝ BYL TVŮJ POCIT PŘI TÉTO ZKOUŠCE?

Měl jsem strach. Bál jsem se, že to nedokážu. Kdybych to nedokázal, zklamal bych svého otce a svou rodinu. U této zkoušky se nedává opravný termín, abys mi rozuměl. Prostě to dokážu a stanu se mužem, anebo zklamu a zůstanu celý zbytek života dítětem.

VELICE ZAJÍMAVÉ. A NAPADAJÍ TĚ, ATAKARE, NĚJAKÉ JINÉ KULTURNÍ ODLIŠNOSTI?

Nemysli si, nejsme žádní exoti. Žijeme velmi podobný život jako ty. Táta pracuje v supermarketu a jednou ročně vyřazují z nabídky zboží, které je poškozené, rozbalené nebo neprodejné a prodávají to zaměstnancům za poloviční nebo ještě menší cenu. Doma mám konzole Wii, x-box 360 a ps3. A asi netřeba dodávat, co s nimi dělám…

 

Kratičký kvíz k našim britským výletníkům. S Británií a jejich osobnostmi se určitě všichni seznámíte ve vyučovacích hodinách (dějepis, fyzika, chemie, přírodopis aj.). Uměl bys přiřadit osobnost k objevu a symbolu?

Osobnosti: Charles Darwin, Michael Faraday, A.Fleming, Isaac Newton, George Stephenson, James Watt

Pojmy: elektrolýza, evoluční teorie, gravitační zákony, parní lokomotiva, penicilín, zdokonalení parního stroje

Na škole je řada zajímavých žáků, o nichž ani netušíš, jak jsou zajímavý a jak může být jejich svět obohacující. Jedním z nich je MAREK LIPKA (9.A). Rozhovor s ním dělal Jindřich Šášek.

 

MARKU, VE TŘÍDĚ SE O TOBĚ VÍ, ŽE JSI VARHANÍK A KLAVÍRISTA. KLAVÍR JEZNÁÝMÝ NÁZOR, SNAD KAŽDÝ HO MĚL I V RUKOU, ALE KDO TĚ PŘIVEDL KE HŘE NA VARHANY?

Začalo to tím, že jsem se strejdou pravidelně chodíval na ranní mše. On hrál na varhany a odjakživa mi říkal, že varhaníkem budu i já. V naší blízké i vzdálenější rodině je celkem šest varhaníků a patřím k nim i já. V hudebce jsem si vybral hru na klavír, no, a varhany jsou takový vyšší level.

A JAK JSI SE SVOU VOLBOU SPOKOJEN?

Velmi. Dokonce mě varhany baví víc, než hra na klavír. Je to zajímavější a určitě mnohem náročnější na mozek.

 

TAKY JSEM SLYŠEL, ŽE JSI NATOLIK NÁRUŽIVÝ VARHANÍK, ŽE JSI NĚJAKÉ VARHANY I ZNIČIL!

Byly to vždy spíše nešťastné shody okolností. V Oticích na harmoniu jsem odrovnal oba řemeny na měchy, ale nechtít, prostě jsem jen mohutně šlapal. V Mariánu v Opavě jsem taky neměl štěstí, hrál jsem tam poprvé a podařilo se mi udělat největší poruchu za posledních deset let. Varhany po poruše vůbec nehrály (až na dva rejstříky). Přišel  je opravit  pan Kostera, ladič a varhanář, a když se podíval dovnitř, že je ve varhanách mnoho jiných a mnohem závažnějších závad, než byla ta má. Ani nevíš, jak se mi ulevilo. Tím pádem opravil najednou (i díky mně) víc závad.

TAKŽE JSI VLASTNĚ PROSPĚL DOBRÉ VĚCI?

Ano, i takhle se to dá říci. (úsměv)

MYSLÍŠ, ŽE VARHANÍKŮ PŘIBÝVÁ, NEBO JE TO NAOPAK?

Jsem docela překvapen, kolik varhaníků na dnešní dobu vlastně je. Úbytek sice nějaký je, ale to se bohužel týká všech hudebních oborů, nejen varhan.

V KOLIKA LETECH JE PODLE TEBE NEJLEPŠÍ ZAČÍT SE HROU NA VARHANY?

Já jsem začal ve dvanácti, ale myslím, že jsem začal brzy. Většinou začínají hrát až na konzervatoři, tj. v patnácti letech. Člověk musí být hlavně dobrým klavíristou. A důležitá je i výška, aby varhaník vůbec dosáhl na pedály.

PŘEMÝŠLEL JSI NĚKDY O NĚJAKÉM JINÉM HUDEBNÍM NÁSTROJI?

Ano, uvažoval jsem o dechových nástrojích, protože můj táta i bratr hráli (a bratr ještě hraje) na trubku a mnoho nechybělo a já skončil v hudebce u pana učitele Kepy u nějakého dechového nástroje.

KOLIK HODIN DENNĚ VARHANY VYŽADUJÍ?

Cvičím dvě až tři hodiny denně.

SLYŠEL JSEM O TOBĚ, ŽE JSI USPĚL I V NĚKOLIKA SOUTĚŽÍCH?

Dvakrát jsem obsadil zlaté pásmo a jednou zlaté pásmo se zvláštní cenou v Háji ve Slezsku v soutěži Múzy Ilji Hurníka a jednou jsem postoupil i do krajského kola.

POSLEDNÍ OTÁZKA. KDYŽ JSI TAKOVÝ ZAPÁLENÝ VARHANÍK, CHYSTÁČ SE NA KONZERVATOŘ?

Zatím ne. Půjdu na gymnázium a uvidíme, co mi osud přinese dál.

 

Trocha suchého britského humoru nikdy neuškodí.

Na Scotland Yardu zazvoní telefon:

„Hallo, constabl, zde Lord Snackbar, chtěl bych ohlásit krádež volantu, předního skla, stěračů, ciferníků, pedálů a řadící páky.“

„Ano, Vaše Lordstvo, hned se za Vámi podívám!“

Konstabl kleje a obléká se, když tu telefon znovu:

„Hallo, constabl, zde Lord Snackbar, musím se omluvit za planý poplach, omylem jsem si sedl na zadní sedadlo.“

Na škole je řada zajímavých žáků, o nichž ani netušíš, jak jsou zajímavý a jak může být jejich svět obohacující. Jedním z nich je PETR DAVID (9.A). Rozhovor s ním dělal Marek Tengler a Patrik Pavlíček. Petrovi je čtrnáct let a je nezvykle čilý na internetovém kanálu You Tube. Sám se naučil pracovat s technikou a programy určenými k točení videí…

 

PETŘE, JAK JSI ZAČAL S YOU TUBE?

Chtěl jsem se dostat na YouTube kanál mého kamaráda, Gamepark.cz, ale jako podmínku mi dal, že mám natočit sedm videí. Proto jsem se natočil a začalo mě to bavit natolik, že jsem pokračoval i na svém vlastním nově založeném kanále, pro který teď točím svá videa.

A O JAKÁ VIDEA JDE?

Druhu videí, které točím, se říká let´s play. Je to vlastně video, na kterém hraju hru a k tomu ji komentuji. Má videa jsou z různých her, jako je Minecraft, WorldofTanks nebo Hearthstone. Snažím se, aby většina mých videí byla zábavných. Dále chci, aby má videa měla co největší kvalitu a lidem se o to více líbila, protože když je slyšet více šum mikrofonu, než můj hlas, tak se moc dobře lidem poslouchat nebude. Stejně tak, když uvidím na obrazovce video s minimální kvalitou. I proto jsem si nedávno koupil nový mikrofon, abych měl zvuk co nejlepší.

JAK MOC TĚ TVORBA VIDEÍ BAVÍ?

Hodně moc. Dokážu se u toho vykecat a odreagovat. Hlavně mě baví samotná vlastní tvorba, když hraju hry a komentuji ji. Dobrovolně bych s tím skončit nedokázal, asi by mi už něco chybělo.

CO JE K TOMU VLASTNĚ ZAPOTŘEBÍ?

Na tvorbu videí potřebuji hlavně počítač s nezbytným vybavením. Dále potřebuji programy pomocí kterých zaznamenávám obraz a zvuk jako jsou OBS nebo Fraps.

KOLIK MÁŠ NA SVÉM KANÁLU VIDEÍ, SHLÉDNUTÍ A ODBĚRŮ?

Momentálně asi 75 videí, z toho asi třetina je Minecraft. Průměrně mám asi 50 shlédnutí. Rekordní má i 450 shlédnutí. Odběrů mám asi 80 a doufám, že jich bude jenom přibývat. Třeba jednou budu stejně dobrý jako mé vzory PedrosGame nebo Nawnim.

NEZBÝVÁ, NEŽ TI POPŘÁT HODNĚ ŠTĚSTÍ A ÚSPĚCHŮ V BUDOUCNU.

 

Trocha suchého britského humoru nikdy neuškodí.

Anglický lord medituje:

"...Venku mrzne až praští , čím dál tím víc, a ta moje ženská nedělá nic jiného,  než že kouká stále přes okno.  Jestli to tak půjde dál,  budu ji asi muset pustit dovnitř..."

 

„Žán, je venku tma?” „Ne, pane.” „Tak proč vidím hvězdičky?” „Protože jste se uhodil do hlavy, pane.”

 

V Anglii přijde sluha za lordem. „Lorde, víte že v Americe byl zvolen za prezidenta černoch?“ Lord chvilku uvažuje a pak říká: "No, to z něho bude mít jeho pán radost."

 

Tři lordi soutěží v lukostřelbě - z komorníkovy hlavy sestřelují jablko. 
První lord pronese:"I amWilhemTell" a přesně sestřelí jablko. 
Druhý lord praví: "I am Robin Hood!" a trefí se přesně.
Třetí lord beze slova trefí komorníka do srdce a praví: "I amsorry."

 

Přijde lord Parkins na jednání ve veselé náladě. Toho si všimne jedna lady, která na tom jednání je také. Lady přijde k lordovi a říká: "Pane Parkinsi, vy jste opilý!Vy jste hodně opilý, vy jste moc a moc opilý!" Lord Parkins se na ní podívá a říká: "Lady, vy jste ošklivá, vy jste hodně ošklivá, vy jste moc a moc ošklivá.". Sedne si a povídá: "Jenže já se z toho do rána vyspím!"

 

 

Ovoce a zelenina do škol