Dětský čin roku

HLASUJ PRO NAŠE ŽÁKY V ANKETĚ „DĚTSKÝ ČIN ROKU 2016“

 

Dětský čin roku je akce stejnojmenné nadace, jejím cílem a popularizovat pozitivní chování dětí ve společnosti, vytvářet kladné dětské vzory, motivovat mládež ke konání dobra.

V první fázi mají žáci základních škol napsat pravdivou zprávu o svých vlastních skutcích (mohou informovat také o dobrém činu, který vykonaly ostatní děti). Skutky o nichž píší, musí být pravdivé, nesmyšlené. Příspěvky odesílají na adresu webové stránky www.detskycinroku.cz.

Odborná komise Nadačního fondu Dětský čin roku vybere z každé z kategorií pět semifinalistů, pět příběhů. Všechny semifinálové příspěvky jsou zveřejněny na www.destkycinroku.cz . Zde do 6.listopadu 2016 probíhá hlasování veřejnosti. Hrdina skutku, který získá ve své kategorii největší podporu, bude na začátku prosince na Staroměstské radnici v Praze v přítomnosti ministryně školství vyhlášen jako nositel ocenění Dětský čin roku.

Mezi letošními semifinalisty je i pět žáků (byť někteří již jako bývalí) naší školy.

Zvažte, zda byste pro ně po přečtení i dalších příspěvků nemohli hlasovat.

 

Jedná se o:

Davida Podobu – příběh Nejen předčítání – kategorie Pomoc starším lidem

Zbyňka Škrobánka – příběh Kam s tím harampádím – kategorie Kolektivní pomoc

Mirku Pavlíčkovou – příběh Lukášek – kategorie Kolektivní pomoc

Terezu Rymanovou – příběh Třešňová alej – kategorie Dobrý nápad

Veroniku Lipkovou – příběh Kočiči – kategorie Pomoc přírodě

 

A jak hlasovat?

najeďte na www.detskycinroku.cz

odklikni Hlasuj zde!

vyplň formulář, přečti si příspěvky a vyber jeden z každé kategorie, opiš ověřovací text a hlasuj

 

 

 

Pomoc starším lidem
David Podoba, 15 let - Nejen předčítání
ZŠ a MŠ Slavkov

Moje mamka pracuje v domově pro seniory a občas, když přijde z práce, tak mi povídá, co se u nich stalo nového, na příklad I to, že k nim chodí dobrovolníci z okolních škol. Jedním z nich je můj kamarád Eduard Slivka, který tam rád pomáhá. Rád chodí seniorům předčítat jejich oblíbené knihy z dětství do kulturního domu. Kdykoliv jsem šel na náštěvu k mamce do práce, Eda tam byl, a v kulturním domě bylo přímo narváno. Každý ze seniorů si chtěl zabrat nějaké místo k sezení a zaposlouchat se do svých oblíbených knih, od svých oblíbených autorů. Dobrovolníci mohli také brát seniory ven na procházky do parku a do města. Pamatuji se, že každý rok braly seniory na Den mláďat, aby si mohli pohladit různá zvířata a byly aspoň chvíli na čerstvém vzduchu.

Myslím si, že kdokoliv, kdo jim přišel pomoct, se musí cítit skvěle, že si udělal čas i na druhé.

 

Kolektivní pomoc

Zbyněk Škrobánek, 15 let - Kam s tím harampádím
ZŠ a MŠ Slavkov

Ahoj, jmenuji se Zbyněk. Asi před dvěma lety jsme s taťkou dělali pořádek ve sklepě. Mezi vším harampádím jsme našli i několik starých kol, která už nikdo nepoužíval, protože jsme je v průběhu doby vyměnili za kola nova, ta stará jsme (nejjednodušeji) schovali. Když jsme ve sklepě uklidili, chtěli jsme tam dát zpět i ta kola. Jenže, ať jsme je dali kamkoli, rovnali sebevíc, vždy přebývala a překážela. Tak jsme s bráchou přemýšleli, co s nimi. Novější kola jsme dali příbuzným pro děti, ale i tak zbyla tři kola, se kterýma jsme nevěděli, co máme dělat. Taťka rozhodl, že je o víkendu zaveze do šrotu. Několik dní před tím jsem naštěstí hrál na počítači a měl jsem zapnuté rádio, ve kterém mluvili o nadaci "Kola pro Afriku" a rozhodl jsem se, že do toho půjdu a kola sešrotovat nedám. Oznámil jsme rozhodnutí rodičům, ti nic nenamítali. Podmínkou odebrání kol nadací ale bylo, že kola musí být pojízdná a to ta naše nebyla. Takže pro několik následujících dní bylo “o zábavu” postaráno. Museli jsme vyměnit duše, nové pláště a řetězy aj. (vždyť to znáte). Když už jsme uvedli kola do pojízdného stavu, našli na internetu nejbližší sběrné místo a telefonicky jsme se domluvili a kola tam odevzdali. Jsem rád, že jsme to udělali. Měl jsem ze sebe dobrý pocit, protože naše nepotřebná kola ještě někdo použije.

 

Mirka Pavlíčková, 15 let - Lukášek
ZŠ a MŠ Slavkov

Ahoj. Jmenuji se Mirka Pavlíčková a můj příběh vypráví o mých blízkých přátelích. Když jsem se narodila, moje mamka ležela na pokoji s naší sousedkou, které se den po mém narození narodil syn Honza. Navštěvovali jsme spolu mateřskou a základní školu. Jenže ho bohužel mamka opustila, když byl ještě malý. Jeho máma začala mít oplétačky se zákonem, brala snad i drogy, fetovala. Nakonec přišla i o střechu nad hlavou a odešla do Prahy. O Honzu, aby nemusel do dětského domova, se začala starat jeho babička. Teď se mnou navštěvuje 9. třídu. Jenže O Honzovi ani tak psát nechci. Jeho máma se jednou ozvala, že si našla nového přítele a že má dalšího syna, ale nemůže si ho nechat, ať si ho vezme do péče zase Honzova babička. Po dlouhém rozmýšlení, uvažování… si ho nakonec vzala také. Takže teď spolu se svým manželem vychovává dva vnuky. Ten nejmladší se jmenuje Lukášek. Má 7 měsíců a je strašně šikovné miminko. Všichni si ho chválí. Já s mojí nejlepší kámoškou Káčou jsme si řekly, že jejich babička není nejmladší a že jí někdo s Lukáškem musí pomáhat. Její manžel kvůli tomu zůstal doma na mateřské, aby se o něho mohl postarat. Jeho manželka tedy chodí do práce, aby uživila rodinu. No, a já mám strašně ráda malé děti. Nejspíš budu po mamce, která pracuje jako porodní asistentka a často navštěvuje další oddělení, kde si je miminka i pochová. Káča, která vlastně bydlí vedle mě, má taky ráda malé děti, tak jsme si řekly, že s tím něco uděláme, ať pořád nesedíme doma. Tak jsme se samy nabídly, že s Lukáškem kdykoli pomůžeme. Kdykoli ho pohlídáme, když bude třeba, budeme s ním jezdit na procházky, hrát si s ním. Zkrátka si s ním uděláme krásný den. Nechtěly bychom, aby měla naše sousedka na staré kolena tolik práce a tolik starostí a aby měla čas i na sebe. Myslím si, že je správné pomáhat starším lidem a snažit se, aby se jim na tomto světě dobře žilo a poslední roky života si užili. Zkrátka je dobře mít někoho, který Vám kdykoli, když už nemůžete, poradí či pomůže. Doufám, že všichni mají takové kamarády, a že nejsou na tomto světě sami. Já si troufám říct, že takové kamarády mám. Jsem strašně šťastná, když vidím, jak pomáhají ostatním. Myslím si, že i Káča je ze stejného důvodu pyšná na mě. Teď končím s devátou třídou, uvědomuji si, že po letních prázdninách nebudu mít na Lukáška tolik času jako teď, ale určitě vím, že kdykoli ten čas najdu, tak budu s ním a budu jim pomáhat. Neuvěřitelně mě to baví a nehodlám s tím přestat. Mám je moc ráda, jeho babičkou a dědou s Lukáška vlastně už beru jako součást rodiny, které si neskutečně vážím a nechtěla bych ji nikdy ztratit.

 

Pomoc přírodě

Veronika Lipková, 14 let -  Kočiči
ZŠ a MŠ Slavkov

Chtěla bych se s vámi podělit o tento příběh, který vás možná bude zajímat. Celé to začalo loni v listopadu. Můj spolužák Ríša Volovský se začal zajímat o útulky pro zvířata v okolí, nejčastěji o kočičí. S mamkou a taťkou si z útulku v Ostravě přivezli domů úžasně milého a přítulného kocourka a uvažují o dalším. Tehdy dostal zajímavý nápad.

Řekl mi, že bychom mohli nakoupit nějaké krmivo pro kočky nebo psy a dovézt je do útulku. Souhlasila jsem, ale ani jeden z nás nedal tolik peněz, aby to za něco stálo. Navíc byla mamka proti tomu, abych jezdila do útulku, kde můžu chytit nějakou nemoc. Tak jsem se rozhodla, že tento návrh přednesu ve výtvarném kroužku, do kterého chodím. Paní učitelka souhlasila, a tak kamarádka Niki vybrala peníze a předala jí je. Společně s dalšími kamarádkami, Klárkou a Kristýnou, pak nakoupily různé konzervy, granule, pamlsky a další věci a zavezly je do útulku pro kočky. Klárka je tam s paní učitelkou osobně předaly, načež je tamní zaměstnanci pochválili a poděkovali jim. Provedli je po celém útulku a ukázali jim kočičky, které si někdo může vzít, protože jsou vyléčené. Paní učitelka si vybrala zrzavé koťátko s bílou náprsenkou a tlapkami, Klárce se zalíbila roční černá kočička, která měla bílou špičku ocásku. Poradila se s maminkou a přemluvila ji, že tam pro ni příští týden zajedou.

Jsem šťastná, že jsme zároveň s výtvarným kroužkem pomohli kočičkám, které nemají pravý domov. Ríša měl dobrý nápad a mě se podařilo obejít maminčin zákaz tak, že to ani jedné straně nakonec nevadilo. Protože mám sama dvě kočky, jmenují se Adolf a Fifi, nemůžu si vzít z útulku další, ale paní učitelka a Klárka si vybraly dvě nádherné. Kdyby si více lidí bralo kočky z útulků domů, nebyly by tak přeplněné a měly by víc peněz na to, aby jejich zaměstnanci udělali ostatní kočky šťastnějšími.

 

Dobrý nápad

Tereza Rymanová, 15 let - Třešňová alej
ZŠ a MŠ Slavkov

Všechno to začalo loni v létě, když jsme se ve škole dozvěděli, že třešňová alej vedoucí ze Slavkova do sousední obce Zlatníků se bude kácet. Stromy měly být nahrazeny novými, ale podle požadavku cestářů to již neměly být stromy ovocné. V obci se to dotklo spousty lidí, hlavně starších, protože ti měli s alejí spojeny vzpomínky na mládí, jak tam v našem věku jezdili trhat sladké třešně, a tak je zklamalo, že by tyto stromy, stromy jejich mládí, budou bez náhrady za ovocné stromy pokáceny. Po této reakci dal žákovský parlament naší školy hlavy dohromady, popřemýšlel a nakonec jsme se domluvili, že seženeme peníze na stromky ovocné a domluvíme se s cestáři, aby se tyto třešňové stromky mohly vysázet. Vytvořili jsme plakáty, které jsme vyvěsili před školou, aby se sbírka dostala do podvědomí žáků. Uspořádali jsme sbírku v obci, kdy děti obcházeli obyvatelé Slavkova a vybírali peníze za účelem obnovit třešňovou alej. I během každoročního sběru starého papíru mohli lidé přispívali do sbírky tak, že odevzdávali starý papír. A příspěvek dala i škola a obec. Peníze jsme potřebovali nejen na ovocné stromky, ale i na oplocení kmenů stromků, na kvalitní půdu a spoustu dalších věcí, které byly potřeba při výsadbě. Nakonec jsme posbírali dostatek prostředků na vysázení nové aleje a na podzim se uspořádala jakási akce “ZZ” (zadarmo zvelebujeme), kde jsme stromky žáci, rodiče, ale I obyvatelé Slavkova vysázeli a zabezpečili je proti poškození zvěří. Přišla spousta lidí a všichni si tento den náramně užili. Za pár let se budeme z NAŠÍ aleje těšit ze sladkých třešní I my. A až budeme staří a “budeme mít vousy”, můžeme říct, tady jsme v mládí udělali my.

 

 

Ovoce a zelenina do škol